Článek
Melanii Trumpovou sledujeme během tří týdnů před vstupem jejího chotě do druhého prezidentského mandátu. Titulní „hrdinku“ režíroval Brett Ratner. Ten stojí třeba za thrillerem Červený drak a podle všeho se dobře znal se zesnulým sexuálním delikventem Jeffreym Epsteinem z Trumpova blízkého okruhu, jak naznačuje jejich společná fotka zveřejněná BBC. Lze od takové konstelace očekávat něco přijatelného, natož morálního?
Hned úvodní scéna je dokladem nepatřičnosti. Melania kráčí luxusní floridskou rezidencí Mar-a-Lago za tónů Gimme Shelter od The Rolling Stones. Protestní song z roku 1969 proti hrůzám vietnamské války doprovází šelmí chůzi ženy, která stojí po boku muže, jenž obdobné konflikty rozdmýchává.
Ale kdepak, u nás (rozuměj na druhé straně Atlantiku) je vše v nejlepším pořádku. Jestli film vydržíte sledovat jeho sto čtyři minuty, připravte se, že opravdu často uslyšíte adjektiva „smysluplný“ či „úžasný“. Podle svrchované vypravěčky Trumpové, jež na diváky nepřirozeným hlasem promlouvá i skrze voiceover, je dokonalé prostě všechno – z čeho vzešla a na co kdy sáhla.
Záviděníhodně se vypořádává i s negativními jevy. Se sevřeným hrdlem sleduje televizní reportáž o ničivých požárech v Los Angeles, s hraným soucitem objímá někdejší zajatkyni Hamásu. Neopomene ani důrazně připomenout, že je coby jugoslávská rodačka přece imigrantka. Jenomže není přistěhovalec jako přistěhovalec.
Momentů, které to bezmezné sebeukájení se nad vlastní podobiznou alespoň na pár vteřin přetrhnou, je poskrovnu. Spíše se zdá, že se do finálního střihu dostaly omylem. Až robotická Melania ukáže lidskou tvář teprve, když si po inauguračním večírku sundá boty na podpatku ve stylu „uf, to byl zase den“.
Ovšem temné dny jsou pryč a ty jasné před námi, jak na rozloučenou zpívají Boney M. Vítejte v bezvadném světě Melanie Trumpové. Tady se na realitu nehraje.
