Článek
Jakákoliv normativnost je přitom ošemetná. Brání otevřenému myšlení. A při své zdánlivé pevnosti je argumentačně křehká. Diskuse kolem snímku Sbormistr to ilustruje.
Podle Šafové režisér Ondřej Provazník nakládá se sexualizovaným násilím „s nesmírnou citlivostí“. Pomiňme spor o jméno hlavní hrdinky, vůči němuž se ohradil bratr jedné z někdejších členek Bambini di Praga, kterou film prý způsobil retraumatizaci.
A pomiňme i to, že filmový dirigent-sbormistr se jmenuje úplně stejně jako zápasnický olympijský vítěz, jenž předloni zemřel – Vítězslav Mácha.
Herečka Kateřina Falbrová převzala z rukou Jiřího Mádla cenu Zvláštní uznání poroty karlovarského festivalu za hlavní roli ve filmu Sbormistr.
Důležitý je následující zdánlivý paradox: v pořadu Českého rozhlasu Pro a proti novinářka Nora Fridrichová označila Sbormistra za dílo povážlivě uhýbavé. Argumentuje takto: Provazník se očividně inspiroval kauzou Bohumila Kulínského a filmový Mácha jej také fyzicky velmi připomíná, jenže skutečný sbormistr dělal dětem daleko hroznější věci, než o kterých snímek vypráví.
Fridrichová vlastně říká: Provazník v zájmu diváckosti věci uhlazuje, což je přístup daleko spíše necitlivý, než citlivý.
Filmař v rozhovorech ujišťuje, že usiloval o maximálně citlivost. Že to tak ovšem ne každý vidí, je přirozené. Zaklínat se citlivostí, což je mantra dneška, nic moc neznamená, není to kvalita sama o sobě. Beztak totiž neexistuje, jak vidíme, žádná záruka, že se dílo nikoho nedotkne. A kéž to tak i zůstane! Aseptická mají být zdravotnická zařízení, nikoliv umění.
