Film Eddington v Cannes nadchl jen svou delegací. Sergi López uvedl krutý snímek

Hvězdné delegaci k soutěžnímu filmu Eddington vévodili krásná Emma Stoneová a šarmantní Joaquin Phoenix. Spolu s nimi stoupali po schodech na červeném koberci také Pedro Pascal (Panenky na útěku, Gladiátor 2), Austin Butler (Tenkrát v Hollywoodu, Elvis, Duna: Část druhá) a scenárista a režisér filmu Ari Aster.

Film sám však vzbudil mnohem méně nadšení než sestava jeho tvůrců. Aster, který je známý svými hororově laděnými filmy s příchutí černého humoru Děsivé dědictví, Slunovrat a On se bojí, ve svém čtvrtém snímku smíchal všechno, co si pamatuje z roku 2020: pandemii covidu-19, vzestup sociálních sítí, dezinformací a konspiračních teorií i politické soupeření.

To vše shromáždil do malého ospalého městečka Eddington v Novém Mexiku a probudil ho do lítého boje o moc mezi šerifem (Phoenix) a starostou (Pascal). Prakticky žádná z postav filmu si nezaslouží sympatie, jsou to vesměs burani bez skrupulí. Největší odpor vzbuzuje právě šerif, o to víc, jak výborně ho Phoenix hraje. Snad jen postava šerifovy ženy (Stoneová) by mohla být divákům milá, ale zase nemá mnoho prostoru.

„Když jsem dostala scénář, pochopila jsem svou postavu jako pouhý stín, traumatizovanou ženu, jež se musí v určitou chvíli proti svým zvyklostem jasně rozhodnout, a to mě na ní nejvíc zaujalo,“ řekla na tiskovce Stoneová, které to v Cannes v krátkých hnědých vlasech moc slušelo.

Do Cannes už údajně dorazil také Kevin Spacey. Po letech, kdy byla jeho herecká kariéra na vrcholu, přišel pád až na dno. V důsledku pouhého obvinění ze sexuálního zneužívání ho například Netflix vyhodil z roztočeného seriálu House of Cards (Dům z karet) a vypadalo to, že už si neškrtne. Spacey se ale nedal a po dlouhých soudních bitvách byl shledán zcela nevinným. A jak to bývá, teď mu to chce kdekdo vynahradit aspoň cenami za to, co do svého pádu udělal.

V úterý dostane v hotelu Carlton na večeři k desátému výročí založení fondu Better World Fund vyznamenání, jímž bude podle sdělení fondu „v rámci probíhajícího comebacku oceněn nejen za desítky let své umělecké brilance, ale také za svůj trvalý vliv na kinematografii a umění“.

Jako „milostný dopis ikony amerického nezávislého filmu francouzské nové vlně“ je označován snímek režiséra Richarda Linklatera Nová vlna, který na festivalu pobavil i dojal. Černobílý hraný film, natočený kompletně ve francouzštině, nemohl mít lepší start než právě v Cannes, kde se částečně i odehrává.

Linklater se v něm vrací do roku 1960 k natáčení prvního filmu Jeana-Luca Godarda U konce s dechem. Vedle Godarda v něm vystupují i Francois Truffaut, Roberto Rossellini a Jean-Paul Belmondo.

„Kino je magické!“ zvolal režisér, když utichl desetiminutový potlesk, jímž dalo publikum najevo své nadšení nad krásně natočenou připomínkou nejslavnějších časů francouzské kinematografie.

Linklaterovi se podařilo najít herce, kteří s pomocí masek své předobrazy skutečně připomínají. A být vtažen do způsobu Godardova natáčení bez scénáře, intuitivně a svobodně, je zážitek.

Je nicméně trochu zvláštní, že výběrová komise zařadila film do hlavní soutěže, například sekce Zvláštní uvedení by mu slušela lépe. Srovnání s ostatními soutěžními snímky je prakticky nemožné, ať ho porota ocení, nebo ne, bude se nad tím vznášet pochybnost, protože označení „milostný dopis francouzské nové vlně“ je opravdu velmi výstižné.

Na skutečné rave párty vybíral představitele většiny hlavních postav francouzský režisér Oliver Laxe do španělsko-francouzského soutěžního filmu Sirat. A na rave párty také film začíná. Duněním hudby, vlnícími se nebo jen trhaně pohybujícími se těly se prodírá muž, který sem zjevně nepatří. Luis (slavný španělský herec Sergi López) s asi desetiletým synem ukazují na potkání fotografii dívky, která o sobě už velmi dlouho nedala vědět.

Ani tam ji však nikdo nezná, a tak se Luis s chlapcem a psem přidávají k šestičlenné skupině, která míří přes zrádnou poušť na poslední rave párty v naději, že tam dceru a sestru najdou.

Filmu se nedá upřít, že je výtečně natočený, kamera nádherně snímá poušť i okolní krajinu, vtahuje diváky do dění.

Příběh obsahuje mnoho metafor, symbolů a krutost, která diváky nejdřív šokuje a pak už spíše jen leká. Laxe na otázku, proč natočil tak krutý film, odpověděl lakonicky: „Život je přece krutý, nebo ne?“