Článek
V roce 1948 zadržela policie ve slovenském pohraničí mladíka při pokusu o útěk do Rakouska. Během výslechu se přiznal, že jeho otec pracuje na francouzském konzulátu v Bratislavě. Místo trestu, který by je čekal, však oba podepsali spolupráci se Státní bezpečností.
Do metropole za nimi následně míří rádoby filmový štáb, ve skutečnosti skupina estébáků. Ta s pomocí nově získaných spolupracovníků vybírá poštu pro diplomaty a pořizuje z ní záznamy sloužící jako důkazy o údajné špionážní činnosti konzulátu.
Operace končí zatčením, výslechy, mučením a následnou vraždou Jiřího Dlouhého a Vladimíra Veleckého na podzim roku 1951. Další obviněné stihne trest doživotního vězení. Francouzskému konzulovi Étiennu Manac’hovi a jeho náměstku Michelotovi se na poslední chvíli podaří opustit zemi a vyhnout se zatčení.
Vypravěčkou dokumentárního snímku se stává Manac´hova dcera Bérénice, jež dnes žije ve francouzské Bretani. „Pro film je neocenitelnou postavou. Operace poznamenala její život, napsala o ní dokonce knihu,“ upřesnil Trančík.
Nejtěžší podle režiséra bylo zpřítomnění příběhu, který výrazně koresponduje s dneškem. „Nedávno mi na mítinku Za slušné Slovensko řekl mladý člověk: Děkuji vám, že jste přišel. Proč? zeptal jsem se. No, přece při svém věku jste musel od revoluce zažít mnoho zklamání,“ dodal.
