Článek
Narodila se 28. září 1934 v Paříži jako Brigitte Anne-Marie Bardotová. Se sestrou Mijanou vyrůstala v konzervativní katolické rodině. Brigitte milovala tanec, v sedmi letech byla přijata do soukromé školy Cours Hattemer. V patnácti pak na Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži, kde navštěvovala hodiny baletu vedené ruským choreografem Borisem Kniazevem.
Už v patnácti letech se pak objevila na titulní straně módního časopisu Elle, což jí přineslo hereckou nabídku na film Les Lauriers sont coupés od režiséra Marca Allégreta. Rodiče nechtěli, aby se stala herečkou, ale Brigitte podpořil dědeček.
Na konkurzu ke zmíněnému filmu (nakonec roli nedostala) se osudově seznámila s Rogerem Vadimem. Zamilovali se do sebe a aby rodiče vztah akceptovali, museli dodržet podmínku, že se vezmou, až bude Brigitte osmnáct let.
V roce 1952 se Bardotová znovu objevila na obálce časopisu Elle, což jí zajistilo nabídku na komedii Le Trou normand v režii Jeana Boyera. Poté natočila ještě šestnáct filmů, než přišel ten, který z ní udělal hvězdu. A bůh stvořil ženu… (1956), režijní debut Rogera Vadima. Ve filmu hrála s Jean-Louisem Trintignantem a Curdem Jürgensem. Snímek o nemorální teenagerce z prostředí spořádaného maloměsta měl obrovský úspěch i ve světě.
Setkání s Vadimem
Jenže během natáčení také začal rozpad jejího manželství s Rogerem Vadimem. Zapletla se totiž s Jean-Louisem Trintignantem. Tento vztah ovšem nebyl rozhodně poslední. Celkem prožila sedmnáct vztahů a byla čtyřikrát vdaná.
„Vždycky jsem hledala vášeň. Proto jsem byla často nevěrná. A když se vášeň chýlila ke konci, balila jsem si kufr,“ uvedla.
S Vadimem se Bardotová rozvedla v roce 1957, ale zůstali v kontaktu a spolupracovali. S Trintignantem žila Brigitte dva roky, ale nikdy se nevzali. Jejich vztah komplikovala jeho častá nepřítomnost kvůli vojenské službě a Bardotové poměr s hudebníkem Gilbertem Bécaudem. Jejím druhým manželem se tak stal v roce 1959 herec Jacques Charrier.
Seznámili se při natáčení úspěšné komedie Babetta jde do války, jejíž scénář vznikl ve spolupráci s Gérardem Ourym. Vdávala se těhotná a v lednu 1960 se narodil její syn Nicolas-Jacques Charrier.
Poté, co se s Charrierem v roce 1962 Bardotová rozvedla, byl vychováván v otcově rodině a s matkou se až do své dospělosti příliš nestýkal. Třetím manželem Brigitte Bardotové se stal německý milionář Günter Sachs, který ji však považoval spíše za vhodný doplněk. Ani toto manželství nevydrželo. Čtvrtým manželem Bardotové byl Bernard d'Ormale, svatba byla v srpnu 1992.
Pestrá filmografie
Brigitte Bardotová si zahrála ve 47 filmech. Za roli ve filmu Pravda získala v roce 1961 cenu Donatellův David pro nejlepší zahraniční herečku. Později si zahrála také ve filmu Jeana-Luca Godarda Pohrdání (1963) a za roli ve filmu Louise Malleho Viva Maria! (1965) byla nominována na cenu BAFTA pro nejlepší zahraniční herečku.
V 60. a 70. letech účinkovala v několika muzikálových show a nahrála mnoho populárních písní, většinou se Sergem Gainsbourgem. Ten také pro ni napsal a spolu nahráli slavnou píseň Je t'aime… moi non-plus. Ale tu proslavila až verze s modelkou a herečkou Jane Birkinovou.
Bardotová totiž nechtěla, aby Gainsbourg, který byl také jeden čas jejím partnerem, duet vydával, a on jí vyhověl. Údajně za tím měl stát její třetí manžel Günter Sachs, který byl zásadně proti. Verze s Bardotovou byla vydána v roce 1986 a stala se populární v roce 2006, kdy vydavatelství Universal Music zpřístupnilo svůj retro katalog písní online, přičemž tato verze písně se umístila na třetím místě nejžádanějších downloadů.
Posledním filmem Brigitte Bardotové byl v roce 1973 Sukničkář Colinot. V témže roce se rozhodla s herectvím skončit. V letech 1969–1978 byla Bardotová oficiální tváří symbolu Francie, sochy Marianne (až do té doby byla její tvář anonymní). A v roce 1985 jí byl udělen Řád čestné legie. V následujícím roce 1986 založila Nadaci Brigitte Bardotové pro blaho a ochranu zvířat.
