Benedict Cumberbatch: Roseovi? Nikdy jsem se tolik nenasmál

Poprvé jsem svůj nápad přednesl na festivalu v italských Benátkách Davidu Greenbaumovi, někdejšímu šéfovi společnosti Searchlight Pictures. To bylo ještě předtím, než se k nám přidal scenárista Tony McNamara (napsal dialogy k filmům Favoritka či Chudáčci, stojí i za seriálem Veliká – pozn. red.). Spolu jsme pak myšlenku na novou verzi rozvíjeli pět let. Jméno Olivie Colmanové přitom během našich rozhovorů padlo velmi záhy.

Částečně vycházíme z originálu, variujeme třeba motiv, že půtky mezi manželi škodí i jejich profesním kariérám a společenské pověsti a že se dostanou do bodu, kdy se chtějí navzájem doslova zabít. Přinášíme však vlastní pohled na původní látku. Od samého počátku jsme si tímto projektem jistí. Nešlo o to, zda vůbec, ale kdy ho přivedeme na plátno.

Mohu upřímně říct, že jsem se nikdy předtím při čtení scénáře tolik nenasmál. Je tak dobrý a vtipný. Tony je zároveň dramatik, díky tomu skvěle zvládá měnit náladu. Drama v tomto filmu je neuvěřitelně reálné a syrové.

V jeho scénáři rozezná každý něco ze svého vlastního partnerského vztahu, nehledě na fázi, v níž se nachází.

Pokud jste ale v životě upřímní v tom, co sami potřebujete, a zároveň se svůj protějšek snažíte učinit šťastným, vyhne se vám to, co se stalo Theovi a Ivy. Ti se prostě jeden druhému ztratili.

Mám ho moc rád. Je přizpůsobivý, duchaplný, praktický, ale má i závažné vady. Některých si je vědom, jiné blaženě nevnímá.

Líbí se mi jeho přímočarost. Dělá jasná rozhodnutí, neprokrastinuje. Přemýšlí rychle, umí zacházet se slovy. Ví, co chce, a jde si za tím. Některé jeho volby jsou zničující, srdcervoucí, jiné jsou legrační.

Bývá sám sobě největším nepřítelem. Ztrácí se v úsilí se pomstít, ve svém citovém rozpoložení a nehledí na ostatní. Ivy ale má velké štěstí, že ho má.

K Ivy se velmi hodí. Nezajímá se o sebe, naopak se zajímá o svou práci, manželku a děti. Nevnímá, jak moc je pro okolí přitažlivý, sice se hezky obléká, ale dělá to spíše kvůli prestiži svého povolání.

Potřebuje věci formovat, mít nad nimi kontrolu a bavit se, zároveň potřebuje lásku. Jsou pro něj důležité smysluplné věci, sounáležitost a podpora, které mu zpočátku poskytuje Ivy.

S Olivií jsem chtěl spolupracovat už dávno. Jsme kamarádi, až doposud jsme však neměli příležitost.

Ve své domovské Velké Británii je národním pokladem. Když pomineme tento aspekt, musím říct, že je s ní opravdu radost pracovat. Vyzařuje z ní krásná optimistická energie, kterou bych sám vyčerpal, kdybych ji měl vynakládat. Žasnu nad ní, ale taková prostě je. Coby herečka má jedinečný rozsah mezi komedií a tragédií, zvládne všechno mezi tím.

Tony napsal několik hlášek, k mému rozhořčení jich víc než Theo obdržela Ivy. Theo není antagonista, spíše reaguje na Ivyiny poznámky.

Ivy je pohotová a bystrá, stejně jako je Olivia ve skutečném životě. Postava Thea se podobá těm z anglických komediálních klasik. Vtip spočívá v selhání, které se projevuje v hercově řeči těla, grimasách a emocích. Dialogy jsem si mohl číst poněkolikáté a stejně jsem se stále prohýbal smíchy.

Scéna s večeří je obzvlášť povedená. Je i o tom, jak si lidé nesprávně vykládají britský sarkasmus a cynismus, jehož nejsem zrovna příznivcem. Považuji ho za docela krutý, maskuje totiž spoustu skutečných emocí.

Myslím, že je pro všechny zúčastněné nezapomenutelná. Točili jsme ji v detailech, je tak velmi osobní, otevřená a zábavná. Bylo to jako sedět v první řadě hospodského divadla (ta jsou na britské jevištní scéně běžná – pozn. red.) a pozorovat herce, jak podávají své nejlepší výkony.

Podařilo se nám navodit komorní atmosféru, byl to ráj improvizace. Pro scenáristu představovala tato scéna bohaté plátno, na němž má i nejdrobnější okamžik obrovský dopad.

Novinky.cz a Právo získaly exkluzivitu na rozhovor pro český trh od společnosti Searchlight Pictures.