RECENZE: Nikdo 2 – nájemný vrah workoholik řádí na dovolené

Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek… odpočítává Hutch všední dny, které se odehrávají v zaběhnutém sledu. Vajíčka k snídani, pusa dětem na rozloučenou, vynesení odpadků, krvavá směna a nakonec povinná esemeska manželce, že na večeři to domů zase nestihne.

Také nájemní vrazi potřebují oddech. Protagonista se proto s nadřízeným domluví na volnu a s rodinou i svým otcem vyrazí do zábavního parku, na který má nostalgické vzpomínky z dětství.

Idyla plná radovánek se ovšem rozplývá ve chvíli, kdy přichází první konflikt s místními obyvateli. Hutch je prostě rozený rváč a jako rudý hadr před ním plápolá jakákoli příležitost k bitce.

Série menších nedorozumění i skutečných důvodů k roztržce vrcholí střetnutím se šéfkou tamního podsvětí Lendinou, kterou ztvárnila Sharon Stonová. A tak se Hutch stejně jako v prvotním filmu ocitá ve výslechové místnosti a před agenty FBI znovu pronáší mantru, že vlastně není nikým.

Originál z roku 2021 před zhlédnutím dvojky není nutné znát, je vcelku přehledná sama o sobě. Na postu režiséra Tjahjanto vystřídal ruského filmaře Ilju Najšullera.

Scénář první i druhé části napsal Američan Derek Kolstad. Ten v minulosti stvořil obdobnou akční sérii John Wick, neviditelný svět organizovaného zločinu má tudíž pod kůží a pouze mění jeho charaktery a kulisy.

Hutche skvěle vykresluje jako vyčerpaného workoholika, který zkrátka nemůže jinak než páchat násilí, které má takříkajíc v krvi.

Odenkirk ho vystihuje poctivě, zůstává však veskrze v totožném módu přepínání mezi apatií z domácí rutiny a euforií ze zakázek a ničím příliš nepřekvapí.

Krasojízdu přinejmenším zpočátku představují bojové scény. Tvůrci v nich opětovně prokazují svou vynalézavost, co všechno a jakými všemožnými způsoby se dá použít coby smrtící zbraň. Vizuálně přitažlivé a místy i docela vtipné kousky se ale opakováním opotřebují a poněkolikáté se u nich spíše zívá nudou, než že by vyvolávaly chuť je dál sledovat.

Stonová jakožto očekávaná hlavní hvězda filmového pokračování, jež si žádá novou a poutavou zápornou postavu, nezaujme jejím příběhem ani svým hereckým výkonem. Androgynní mafiánku, která si má Hutche na závěr náležitě vychutnat, ztvárnila liknavě a víceméně nepřesvědčivě.

Nevěrohodné jsou po vzoru hesla „když nevíš co by, nech to pořádně vybouchnout“ rovněž spektakulární exploze všeho možného. V hollywoodské kinematografii jim žel dodnes neodzvonilo.

Změna prostředí, kde se agrese odehrává, ani zapojení nových postav v čele se Stonovou ději evidentně moc neprospěly. První kapitola Nikoho tak stále vede nad navazující, která působí jen jako její polovičatá ozvěna.