Článek
Režisérka Tereza Nvotová ve čtvrtek v Praze uvedla, že Mečiar je klíčová postava slovenských dějin a i v Čechách hrozí podobná situace, jako byla na Slovensku.
„Netočila jsem to jen proto, jaké to bylo, ale i proto, jaké je to dnes. Jak se to nastavilo v 90. letech na začátku naší demokracie, tak to neustále pokračuje. Abychom mohli rozklíčovat, co je dnes, tak jsem měla pocit, že se musíme vrátit na začátek. Ta klíčová postava slovenských dějin je Vladimír Mečiar,“ řekla Nvotová.
„Mečiar v mém filmu není nahlížen jen jako on samotný, ale jako archetyp, který se permanentně všude objevuje ve světě v různých obměnách. Když jsem ten film před 4 roky začala dělat, tak jsem nečekala, jak bude strašně aktuální, i před českými volbami, kde možná hrozí podobná situace jako v 90. letech na Slovensku.“
Neméně výbušný potenciál má film Pavla Křemena Milda, který naznačuje, že s komunistickou diktaturou se ČR ještě pořád nevyrovnala a někteří se nepoučí nikdy. „My jsme se rozhodli, že o něm natočím film a podíváme se, jak v něm uzrálo extrémní komunistické přesvědčení, kde má kořeny a jak putoval člověk z malé vesnice na Šumavě až na vrchol československé politiky. Stal se nejmocnějším mužem ČSSR,“ řekl režisér Pavel Křemen.
Reklama na film Mečiar
„Také nás zajímalo, jestli prožil po revoluci nějakou reflexi, jestli něčeho lituje nebo by se chtěl za něco omluvit. My jsme na něj nazírali taky jako na insidera. Byl 40 let součástí komunistické politiky a byl svědkem skoro všech událostí, které se v naší zemi odehrály. On to svou neopakovatelnou rétorikou nádherně vypráví a vzpomíná na klíčové hráče politiky.“
Nejhorší práce v ČR
Nejhorší zaměstnání v Česku analyzuje dokumentaristka Apolena Rychlíková ve snímku Český žurnál: Hranice práce, ve kterém sledujeme novinářku Sašu Uhlovou zažívající na vlastní kůži strašné podmínky v drůbežárně, prádelně nebo v supermarketu.
„Když jsem skončila, uvědomila jsem si, že nevládnu nohama ani hlavou. Přitom jsem měla ruce rozedrané do krve kolem nehtů, jak jsem ty krabice skládala. Ale ruce mě nebolely, jen nohy,“ zaznamenala si Uhlová do deníku po jednom dni v žiletkárně v obci Krupka.
Sekce Ikona Lenin mapuje filmy o Leninovi a ruské revoluci. „Říjnovou revoluci nikdo nefilmoval. Filmový obraz této historické události vznikal jako fikce a inscenace, byl vytvořen zpětně filmovým záznamem divadelního spektáklu. Za posledních sto let se tento obraz měnil v závislosti na proměnách úhlů pohledu a ideologií. Snad nejvíc se proměňují filmové podoby samotného Lenina, o kterém dlouho žádné filmy nevznikaly. První snímek o Leninovi se objevuje až deset let po revoluci a tři roky po smrti jejího vůdce, v roce 1927,“ vysvětlil dramaturg a slavista Tomáš Glanc.
K největším patří také retrospektiva francouzského filmaře a antropologa Jeana Rouche, od jehož narození letos uplynulo sto let a kterou osobně uvede jeho žena Jocelyne Roucheová.