Článek
Volnou tvorbu na výstavě doplňuje keramika, nábytek i dekorace k filmům jejího manžela a celoživotního souputníka Jana Švankmajera. Výstava má v názvu sousloví Běda obrazu…podle věty Běda obrazu, který potřebuje slovní výklad! To Eva Švankmajerová říkala a nechtěla, jako i jiní autoři, vysvětlovat, co na obraze je nebo co na něm má divák vidět.
„Výstava je založena na paradoxu mezi jejím názvem, který vychází z díla Evy Švankmajerové, a skutečností, že sama své práce často provázela texty či vlastními komentáři. Proto se divák na výstavě vedle velmi originálních výtvarných děl setká i s osobitým psaným projevem autorky,“ připomíná kurátorka výstavy Anna Pravdová.
Obraz Zrození Venouše z roku 1968 z Emancipačního cyklu Evy Švankmajerové
Ve výtvarném díle Evy Švankmajerové se originálním způsobem protíná obdiv k naivní tvorbě Celníka Rousseaua se surrealistickou imaginací a sarkastickým humorem. Různými postupy zkoumá imaginativní možnosti obrazu, celým jejím dílem prostupují témata jako erotika, humor, alchymie, příroda, ale i domácnost, rodina či ženské role.
Zásadní pro ni byla poezie, ať už ji vyjadřovala obrazem, kresbou, sochou, básní či textem, a samotný tvůrčí proces byl pro ni důležitější než výsledný artefakt.
Pohled na výstavu v centru DOX
Eva Švankmajerová vystudovala řezbářství na průmyslové škole bytové tvorby a pak scénografii loutkového divadla na pražské DAMU. Zásadní pro ni bylo setkání s Janem Švankmajerem, za něhož se roku 1960 provdala.
V letech 1964 až 1968 byla členkou skupiny Máj a v roce 1970 spolu s Janem vstoupili do surrealistické skupiny v Československu, jejíchž aktivit se účastnila až do své smrti. Výtvarně se podílela na krátkých i celovečerních filmech Jana Švankmajera, Jiřího Brdečky a Juraje Herze; spolupracovala také s Laternou magikou.
„Celým dílem Evy Švankmajerové prostupují její traumata z dětství, kdy ji vychovávala babička, jíž měla kompenzovat ztrátu syna. Její matka přitom dávala přednost Eviným bratrům. V dětství ji také provázela dočasná hluchota. Svou pozici malířky si musela vyvzdorovat,“ připomíná kurátorka výstavy Anna Pravdová.
Sama Švankmajerová říkala, že celý život trpěla cyklickými depresemi. Zvládat je jí pomáhala poezie v kterékoli její formě, jak říkala.
Výstava Evy Švankmajerové v centru DOX. V popředí keramické objekty Sedící džbán, Konec talíře a Pracující džbán
