Článek
Egona Schieleho spojuje s Českým Krumlovem silná vazba. Pocházela odtud jeho matka, sám zde od roku 1910 několikrát pobýval a pracoval v pronajatém ateliéru. Jeho krátký život, který ukončila španělská chřipka v pouhých osmadvaceti letech, byl protkán aférami a skandály, spojenými s jeho zálibou v ženských aktech i údajně nevázaným způsobem života, kterým pohoršoval tehdejší společnost.
V posledních letech svého života začal ale více naslouchat i přírodě. „Vím, že se barvami dají vytvořit vlastnosti. Intenzivně, celou bytostí a srdcem vnímáme podzimní strom v létě. Chtěl bych namalovat tuto zádumčivost,“ napsal v roce 1913 sběrateli Franzi Hauerovi.
Jakou tvář bude mít taneční Egon Schiele v přírodním prostředí zámeckého parku?
„Rozhodně musím začít výjimečnou choreografií Jana Kodeta a souborem všech tanečníků, kterým moderní tanec padne jako ulitý. Atmosférou místa, kde Schiele nalezl svůj výtvarný jazyk. Inscenace má svou magickou atmosféru, která vtahuje. I díky mimořádným kostýmům, scénografii a hudbě,“ prozrazuje o malířově portrétu Lukáš Trpišovský.
Tvůrci inscenace usilovali o vyjádření detailů inspirovaných jak Schieleho obrazy, tak i životními peripetiemi vysledovanými z dokumentů, dopisů a básní. Vytvořili fantaskní pohybové divadlo provázené hudbou Petra Kalába, odehrávající se ve scénografii Martina Chocholouška a barvitých kostýmech Simony Rybákové.
Jeho hlavním aktérem je baletní soubor Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, který lze před Otáčivým hledištěm v průběhu srpna zhlédnout i ve scénickém provedení Händelova oratoria Mesiáš v režii Tomáše Ondřeje Pilaře.
Oživlé Schieleho autoportréty v českokrumlovském zámeckém parku.
Schieleho, stejně jako tvůrce inscenace, inspirovala i příroda.
Na výsledné podobě inscenace se výrazně podílí i světelný design Karla Šimka.
Schieleho, stejně jako tvůrce inscenace, inspirovala i příroda.