Džungle smyslů Petra Nikla čeká v galerii LAFA

Projekt s názvem Džungle smyslů není klasickou výstavou, na níž se obhlížejí exponáty, ale je nástrojovou krajinou zvuků, vizí a představ, jak říká jeho autor Petr Nikl. Jde o interaktivní čtyřměsíční hřiště, v němž se návštěvníci všech generací sami stávají tvůrčími aktéry.

Výstava je součástí více než dvacet let rozvíjeného projektu proměnlivé expozice pro všechny smysly Orbis Pictus Play, iniciovaného Radanou a Jiřím Waldovými a koncipovaného Petrem Niklem.

„Jde mi o smáznutí jakýchkoliv hranic. To, že jsou nástroje hratelné, přirozeně vyhovuje dětem a já jsem rád, že chodí, ale rád mám tu míchanici bez hranic věku a společenské bubliny. Je to punk, svobodné pole a to, jak kdo se svobodou naloží. Líbí se mi, když je projekt rozbuškou imaginace,“ říká Petr Nikl.

Tři patra galerie zaplnily analogové strunné, bicí, optické a dotykově-kinetické nástroje vyžadující přímou aktivitu návštěvníka. „Některé nástroje jsou více vizuální a vyžadují, aby člověk měl do té hry partnera. Někdy zase bude zajímavé, zda se lidé domluví a zkusí třeba rozeznít několik nástrojů najednou – vznikne hudba, nebo kakofonie?“ zamýšlí se Petr Nikl, který se sám na provoz v galerii těší.

Výsledná atmosféra podle něj vzniká až v konkrétním okamžiku společnou hrou přítomných lidí. Výstava tak funguje jako kontinuální happening, který staví vlastní tvořivost, představivost a vzájemnost do kontrastu k pasivnímu světu obrazovek, mobilních telefonů a digitálních her.

Na projektu se vedle Nikla podílejí autoři interaktivních nástrojů Petr Lorenc, Ondřej Smeykal, Quido Sen, Jiří Konvrzek, Milan Cais, Martin Janíček, Michael Delia, Luboš Fidler, Ondřej Janoušek, Petr Korecký, Ondřej Puchta, Jaroslav Kořán a Jaroslav Mugrauer.

Tři adresy v Holešovicích, které dnes slouží kulturnímu provozu, spojuje průmyslová historie někdejší pražské periferie. Připomíná dobu, kdy byla tato oblast jednou z nejvýznamnějších výrobních čtvrtí města.

V Komunardů 30 vznikla roku 1908 ve dvoře činžovního domu výrobní hala Richterových strojních závodů. Jen několik desítek metrů odtud v Přístavní 22, v dnešním Studiu 2 – Slévárně, vznikla na počátku 20. století umělecká slévárna Karla Bendelmayera. Jeho firma spolupracovala s předními českými sochaři na monumentálních bronzových realizacích.

Třetím bodem této historické osy je Dělnická 43. Na místě starší textilní výroby zde na počátku 20. století vznikla továrna K. Morstadt, spojená s výrobou medicinálních oplatek a farmaceutických obalů. Později objekt využíval národní podnik Interiér Praha.

Na začátku nového tisíciletí prošla budova konverzí, která zachovala její industriální charakter a stala se jedním z prvních kroků postupného oživování celého zdejšího areálu.

„Tenhle objekt se rekonstruoval jako první v roce 2000 a pak nám generoval peníze, abychom mohli stavět první divadlo a druhé divadlo. Teď se vrací tam, kde se zase připojí k té kultuře,“ řekl Novinkám ředitel La Fabriky Richard Balous. „Prostor bude sloužit jako galerie a jedno patro je uzpůsobené tak, aby se tady daly dělat performance a malá představení, která se už nevejdou do velkých sálů. Dole bude fungovat kavárna,“ doplnil.