Hlavní obsah

Do Brna vstoupilo moderní divadlo

Novinky, Jiří P. Kříž, Právo

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

, 4. listopadu 2003

Nové vedení činohry brněnského Národního divadla nastoupilo odhodláno zkusit to jinak. Prvním prubířským kamenem se stala premiéra sžíravé protimocenské satiry mocí deptaného Michaila Bulgakova Moliére. Pod inscenací je podepsán režisér Zdeněk Plachý.

Foto: Milan Haluška
Článek

Bulgakovův Moliére se liší od mnoha jiných životopisných her. Premiéru měl v roce 1936. To už byl dramatik téměř deset let v Stalinově nemilosti. Zakazovány a stahovány z repertoáru byly jeho satirické texty. Jemu osobně nepřálo štěstí jako třeba Zamjatinovi, kterému se ještě před sklapnutím pasti podařilo vycestovat za hranice a už se nevrátit...

Kdo nejde s námi, jde proti nám

To co Moliére prožíval po premiéře Tartuffa, v němž poodhalil pokrytectví životních svatoušků, s katolickou církví, intrikující tak dlouho u krále, až se dramatik ocitl v nemilosti a z vladařovy blízkosti byl vypuzen, zakoušel Bulgakov vrchovatě s mocí sovětů.

Plachý už v Hradci Králové (Broučci, Nepohodlný Indián) a v Praze (Ukřižovaná, Ostrostřelci) přesvědčil, že téma vidí v souvislostech, v hudební a scénické barevnosti. Jeho audiovizuální "živé" obrazy jsou rozmáchlé, stylově různorodé, perfekcionalistické, myšlenkově bohaté a přiměřené náročné. V inscenacích se hraje, i když se nemluví a v tom směru je podoben Léblovi, Burešové nebo Morávkovi. Jeho hudební plán (tentokrát ve spolupráci s Martinem Dohnalem) není kulisou inscenace, nýbrž její součástí.

Na mušce i církevní fetiš

Pře o bezbožnou hru o Tartuffovi a o neznabožském Donu Juanovi(podobnost s nedávným olomouckým výpadem proti Davidu Drábkovi je čistě náhodná) je i dnes generační polemikou upozorňující zároveň v obrazu fanatismem posedlého otce Bartoloměje (Jan Grygar) a bratrů Síly a Víry (Jiří Pištěk, Vladimír Krátký) nejenom na fetišistické kupčení s kýčově komponovanými svatými obrázky.

V titulní postavě se po příchodu do Brna z Divadla Komedie poprvé naplno prosadil Miloslav Mejzlík, jemuž postava umožnila uplatnit všechny jeho košaté herecké rejstříky. Z partnerů mu dobře sekundují David Kaloč v roli jednookého Markýze d´Orsiniho, řečeného Pomodlise, Zuzana Slavíková (Moliérova životní souputnice Madeleine Béjartová), tradičně Antonie Talacková (Armanda Béjartová), Zdeněk Dvořák (Ludvík XIV.), v roli zrádce Moirrona pak posluchač JAMU, talentovaný Pavel Ondruch.

Při poslání nás bodne

Nad inscenací klene se velké Moliérovo a nenaplněné Bulgakovovo poslání: Výzva k toleranci, k velkému daru odpouštět hříchy. To je dobrá vlastnost smrtelníků, ne k poslušnosti nabádající a kacíře trestající církve a jakékoli jiné moci ve století 17., 20. i dnes.

Národní divadlo Brno - Michail Bulgakov: Moliére. Přeložila Marie Loucká, úprava Jiří Šimáček. Režie a hudba Zdeněk Plachý, dramaturgie a hudba Martin Dohnal, scéna Jana Preková, kostýmy Markéta Oslzlá, texty k písním Jiří Kuběna, choreografie Hana Charvátová.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám