Článek
Důvodem je jak nedožité stoleté jubileum autorky narozené 4. června 1922, která odešla 12. listopadu 2020, tak i tematická blízkost osudů mladých hrdinů, desetileté Františky a vrstevníka Frederika, s již dříve vydanými příběhy Mostu sebevrahů, druhého svazku volně pojaté trilogie Most přes řeku Léthé, uzavřené titulem Most aeskulapů.
Podobně jako v posledním rukopisu se nechala inspirovat osudy mnoha pacientů, s nimiž se jako profesorka neurologie a po řadu let přednostka neurologické kliniky setkávala. Vždy v nich šlo o život. Zároveň i o právo ukončit dobrovolně svou pozemskou pouť.
Mladičká, přesto velmi hloubavá dívka Františka, trpící leukémií, se v nemocnici náhodně setká s Frederikem. Ten je upoután na lůžko poté, co si po skoku do vody poranil míchu, a bez pohybu může hledět na strop. Lze litovat, že široké plátno s mnoha postavami, z nichž jsou načrtnuti hlavně Františčini rodiče a přátelé jejího dědečka, profesora lékařství, získalo pouze několik figur.
Přesto autorka úvahami o nezbytnosti svobody i o dnešní ztrátě pokory usilovala o to, vydat umělecké poselství podobně silné, jako byly její prvotina Mne soudila noc, o právu na potrat, napsaná v roce 1948, vydaná až 1957, či později zfilmovaná próza Skalpel, prosím nebo důkladná tetralogie věnovaná staviteli a mecenáši Josefu Hlávkovi.
Může se vám hodit na Zboží.cz: