Článek
Český režisér ruského původu se narodil v Leningradu v srpnu 1943. Jeho rodiče byli hudebníci slavného leningradského symfonického orchestru. Jeho otec zahynul během nacistické blokády města.
Galinova matka po válce zpívala ve státním cirkuse, kde její syn získal veškeré artistické dovednosti, včetně akrobatické jízdy na koni. V roce 1956 odjela do ázerbajdžánské metropole Baku, kde Jurij Galin později vystudoval herectví.
Následně absolvoval režii na moskevském uměleckém institutu GITIS, poté pracoval v nejrůznějších sovětských divadlech.
Sestava Docela velkého divadla z roku 2016. Kamila Raková, Kristýna Lišková, Michal Žižka, Petr Erlitz, Robert Stodůlka, Lukáš Masár, Petr Kozák, Hana Laurichová, Jaroslav Drobný, Jana Galinová, Jurij Galin, Lenka Lavičková.
V Česku Galin žil od roku 1990. Nejprve se živil jako hlídač v muzeu, řidič, ovšem díky přátelům se záhy vrátil k tomu, co uměl – k režii. Mezitím získal české občanství, k němuž mu pomohly přímluvy Václava Havla a Jiřího Bartošky.
Následně prošel mnohými tuzemskými divadly. Jeho nejslavnější scénou se ovšem stalo litvínovské Docela velké divadlo, které založil se svou pátou manželkou Janou Galinovou. V posledních dvou letech zde působil jako emeritní režisér.
Během své dlouhé kariéry se umělecky podepsal pod zhruba 310 inscenací, z čehož cca 120 realizoval v Česku. Nezapomínal ani na své herecké kořeny. Režisér Ondřej Trojan mu svěřil roličku ruského důstojníka ve svém filmu Želary (2003), mihnul se také ve snímcích Hlídač č. 47 (2008) a v seriálu Ulice (2005), jak uvádí web Česko–Slovenská filmová databáze.
