RECENZE: Stravinského strhující drama o pýše a trestu

Spojení pozdně klasicistní Symfonie č. 8 „Nedokončené“ Franze Schuberta s neoklasicistní operou-oratoriem Oedipus Rex Igora Stravinského se ukázalo jako stylově organické. Už v Schubertově dvouvěté symfonii se Popelka projevil jako dokonalý vypravěč, který rozvíjí každou melodickou frázi v kontextu hudebního celku s velkým citem a muzikalitou.

Úvod skladby se vynořil z nádherně jemného pianissima smyčců. Byl to Schubert zahraný s pochopením vůči všem jemnostem jeho hudebního jazyka, krásně provedenými sóly a měkce lyrickým zvukem celého tělesa.

Stravinského Oedipus Rex vychází ze Sofoklovy tragédie o člověku, jehož pýchu dostihne krutý trest poznání vlastní viny. Antické drama adaptoval básník Jean Cocteau s využitím archaické latiny pro zpěvní části a francouzštiny pro mluvený part Vypravěče, jenž je překládán do jazyka země, v níž je dílo provozováno. V Litomyšli se chopil role průvodce po příběhu Igor Bareš s neokázalou věcností a příkladnou deklamací textu.

Oedipus Rex osciluje mezi operou a oratoriem a sám Stravinskij požadoval jeho statické provedení. Proto se uvádí spíše na koncertních než divadelních prknech.

Nezapomenutelná je pro mě inscenace opery pražského Národního divadla z roku 1987 (spolu s Martinů Ariadnou) v režii Evalda Schorma a pod taktovkou Václava Neumanna s vynikajícími pěvci Miroslavem Švejdou a Věrou Soukupovou v rolích Oidipa a Iokasty.

Koncertně Oedipus Rex zazněl před třemi lety v Praze ve dvou večerech opět v provedení Národního divadla pod taktovkou Johna Fioreho, bohužel s nepříliš šťastným obsazením hlavní postavy.

V Litomyšli titulní roli zpíval americký tenorista Paul Appleby, jenž zazářil už na letošním Pražském jaru v provedení Berliozova Faustova prokletí. Oidipa zvládl skvěle nejen po pěvecké stránce, v jeho podání nenásilně vynikla i tragédie člověka, jistého si svou jedinečností, který se neodvratně propadá do zkázy. Iokastu ztvárnila dramaticky působivě Ester Pavlů. I výkony Jiřího Brücklera (Kreon a Posel), Pavla Švingra (Teiresias) a Daniela Matouška (Pastýř) výrazně přispěly k mimořádnému výsledku.

Petr Popelka s rozhlasovými symfoniky vedl posluchače po příběhu s napětím, nesmírným citem a zaujetím, propracovanou dynamikou a střídmým patosem, vrcholícím v tragickém vrcholu ostře znějícími fanfárami. Jeho Oedipus Rex byl strhujícím zážitkem hudebním i dramatickým.

Výborní byli i pěvci mužské části Slovenského filharmonického sboru, kteří se zhostili nesnadného partu sborového vypravěče a komentátora příběhu na výbornou. Pro Petra Popelku i posluchače to byla velkolepá tečka za jeho čtyřletým působením v čele Symfonického orchestru Českého rozhlasu a pro Smetanovu Litomyšl jednoznačně jeden z letošních festivalových vrcholů.