RECENZE: Semafor naruby: Ten umí to a ta zas tohle

Nepřítomnost Suchého ovšem může být problém, protože diváci chodí do Semaforu především na Jiřího Suchého a Jitku Molavcovou. Jenže Suchý je i prozíravý principál, který do Semaforu přivádí mladé lidi nadané hned několika talenty.

Řadu let to dokazuje třeba skvělé hudebně-herecké trio Eliška Hurábová, Magdalena Jedličková a Veronika Tichá.

Tentokrát jde ale o skryté talenty, o nichž diváci nemají tušení. A tak se v duchu Werichovy písně Ten dělá to a ta zas tohle na scéně objeví půvabné uvaděčky, které vystřihnou baletní pas de quatre na špičkách, tanečnice Markéta Šandová překvapí akrobacií na šálách, ekonomka Kristýna Jičínská se prohání na kolečkových bruslích a herec Jan Rieger zaujme temperamentní světelnou produkcí.

Herec a muzikant Michal Stejskal předvede záměrně průhledné kouzelnické karetní číslo, založené na principu, který přede mnou sedící chlapeček vítězoslavně odhalil otci hned na začátku, čímž stvrdil známý fakt, že každá dobrá show tak trochu pochlebuje divákově inteligenci.

Mezi tím se pohybuje Divák, který odněkud zabloudil. A to v podání nové herecké posily souboru, jíž je komik, textař a spisovatel Lukáš Pavlásek.

Je to vlastně utajený moderátor spojující jednotlivá čísla, ale Suchý napsal Pavláskovi na tělo postavu zmateného diváka, který rychle nabude sebevědomí a pasuje se na producenta, režiséra a další profese až po generálního ředitele divadla. A ani to mu není dost, takže si vymyslí titul ředitelissimus. Analogie s mocenskými samožery je nasnadě.

Pavlásek naštěstí nevnáší do Semaforu humor ze svých televizních reklam. Pamětník nicméně nepřehlédne, že rozvíjí typ naivního přitroublíka, jakého i na semaforských prknech prezentoval už Luděk Sobota.

Na vyšší úroveň ho povyšuje Suchého jazykově vytříbený text i Pavláskovo charisma. Zatím mu ale chybí větší jevištní jistota, již lze nabýt reprízami, i lepší propojení s aktéry čísel; nejlepší je v sólové poloze namyšleného kariéristy.

Inscenaci prostupuje hudba skvělé kapely ve složení Jakub Přibyl (klavír), David Vrobel (saxofon a klarinet), Vladimír Vandrovec (kytara), Jan L. Střížovský (kontrabas) a Petr Zimák (bicí). Tentokrát v širokém rozpětí od jazzu až po Čajkovského či Mozarta.

K vrcholům večera patří i hudební vstup semaforského zvukaře Daniela Petříka, jehož duel na bicí s Petrem Zimákem diváky zcela nadchl.

Ne že by ještě nebylo co vylepšovat, show má i svá slabší místa, i to je úkol na reprízy. Každopádně se tu zrodil nový formát semaforských představení, který vzdor tomu, že se v něm Jiří Suchý na scéně neobjeví, nese stopy jeho hravého ducha a humoru.