RECENZE: Nebezpečně aktuální. Divadlo pod Palmovkou představuje svého „Oppenheimera“

Příběh J. Roberta Oppenheimera - otce atomové bomby - mohli televizní fanoušci částečně poznat díky seriálu Manhattan, ti filmoví pak díky předloňskému hitu Oppenheimer od Christophera Nolana.

Ve stejném roce jako film spatřila světlo světa i divadelní hra oceňovaného italského dramatika Stefana Massiniho, jež se v tuzemsku poprvé představila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

Letos se tohoto kusu chopilo pražské Divadlo pod Palmovkou, konkrétně jeho ředitel a umělecký šéf Michal Lang. Stalo se tak při osmdesátém výročí „úspěšného“ konce Projektu Manhattan, v kontextu současných světových událostí však celá inscenace působí až nebezpečně aktuálně.

Tvůrci pod Palmovkou nabídli ve svém nastudování Projektu Manhattan dvě části, které se nesou v duchu dnes již zlidovělé hlášky ze Hřmění divadla Sklep.

V první části čekáme na hrdinu, on nepřichází. A ta druhá je jen o něm. Tato slavná hláška Davida Vávry zde však nevyznívá pejorativně, právě naopak.

V prvním dějství diváci naopak poznávají ostatní, v globálu méně známé vědce, kteří se podíleli na Projektu Manhattan. Prim zde hraje Leó Szilárd v podání vynikajícího Michala Lurieho, z pozice spojky vědců a vlády pak zaujme tradičně jistý Martin Němec coby bankéř a filantrop Alexander Sachs, jenž má ve Spojených státech obrovský vliv.

Na libeňské scéně se pak povedlo zakomponovat i ženský element v podobě tří vypravěček, jež doprovázejí obě dějství.

V rámci celé inscenace sice občas jejich přítomnost několikrát působí rušivě, ve výsledku jsou nicméně vítaným zpestřením.

Paradoxně, s nástupem druhého dějství, jež je, jak jsme nastínili dříve, celé o Oppenheimerovi v podání hereckého chameleona Jana Teplého, Projekt Manhattan občas ztrácí dech. Druhé části by prospělo zkrácení o několik minut, neboť některé pasáže působí zdlouhavě.

Celkově se ale v obou dějstvích daří skvěle pracovat s časovými skoky, kdy třeba v jednu chvíli sledujeme Oppenheimera ve školních letech, abychom během několika sekund skočili do jeho laboratoře.

Vítaným zpestřením, jež se už v Libni stalo v podstatě standardem, je pak využívání vizuálních záznamů během představení. Velmi působivě pak působí i kulisa atomového hřibu.

Projekt Manhattan patří mezi nejsilnější inscenace posledních let a v současné době může působit jako letmý historický exkurz i hra, jež je paralelou k současným událostem.