RECENZE: Do Carmen z New Yorku je snadné se v Brně zamilovat

Když francouzský spisovatel Prosper Mérimée před více než 180 lety napsal novelu Carmen o nespoutané romské dívce, která svým šarmem zcela uhrane vojáka dona Josého, jistě netušil, jak mocný archetyp stvořil. Příběh o spalující vášni, která zásadového muže dovede až k porušení disciplíny, k morálnímu úpadku a k vraždě, se stal zdrojem desítek zromantizovaných zpracování v různých divadelních oborech (včetně několika starších muzikálů) i ve filmu. Nejslavnější verzí příběhu přitom doposud zůstává geniální opera Georgese Bizeta.

Hlavním inspiračním zdrojem libreta nového muzikálu je přitom nejen původní literární předloha, ale právě Bizetova opera. Z té tvůrci převzali několik motivů a postav, zejména postavu Micaely, kterou dále rozvinuli. Z literární předlohy si zase „vypůjčili“ Garciu, manžela Carmen a gangstera navrátivšího se z vězení, který se v opeře vůbec nevyskytuje.

Jak už napovídá název, děj muzikálu autoři zasadili do současného prostředí komunity hispánských přistěhovalců v New Yorku. Z vojáka dona Josého je v jejich pojetí policista Joey, místo svůdného toreadora Escamilla vytvořili operní megastar Camilla. Úvodní incident, kterým příběh začíná, a první setkání dvou ústředních postav se neodehrává před tabákovou továrnou v Seville, ale na newyorském Times Square. Z pašeráků zboží se v novém pojetí stali nebezpeční obchodníci s bílým masem a s drogami. Pozměnily se také psychologické vztahy mezi některými postavami.

Hudba muzikálu je jiná, než jak si diváci pamatují ze staršího muzikálu Medicus stejné autorské dvojice, který Městské divadlo Brno uvedlo v české premiéře před čtyřmi lety. Na tuto mimořádně vydařenou dřívější spolupráci španělští tvůrci navázali a pro světovou premiéru své novodobé Carmen si vybrali právě Brno.

Skladatel Iván Macías v hudbě pro svůj nejnovější titul nezapře své španělské kořeny, lze zde ale vysledovat stopy různých kultur a městských žánrů, nechybí zde jazzové prvky a samozřejmě ani velké, strhující melodie typické pro velké muzikály. Všemu vévodí dokonale zvládnuté muzikálové řemeslo, takže z hlediska formy je zde snad vše, co publikum tohoto žánru očekává.

V partituře se navíc nacházejí rafinované citace z Bizetovy opery a slavná Habanera tak v různých variacích zní hned na několika místech inscenace. Hudební zážitek je o to zajímavější, že orchestr hraje skrytý za scénou, což dává zvuku specifické vyznění. Původní španělský text do češtiny i v tomto případě přeložila Zuzana Čtveráčková, které se sluší vyseknout velký obdiv, jak si s českým textem poradila, zejména ve zpívaných pasážích, které působí velmi přirozeně a zpěvákům jdou dobře do úst.

Brněnské nastudování sází z velké části na kmenové členy a členky zdejšího souboru, kteří dokážou náročné pasáže bez problémů utáhnout. Hvězdou sobotní reprízy se stal čerstvý držitel Ceny Thálie Marco Salvadori, který roli policisty Joeyho obdařil suverénním pěveckým i hereckým výrazem.

V titulní roli Carmen v sobotu účinkovala Nikol Wetterová. Na scénu přitom vstoupila v pozici tzv. understudy – tedy jako záskoková alternace, která tuto roli běžně nehraje, ale musí být stoprocentně připravena okamžitě odehrát celé představení v případě absence hlavní hvězdy. Přestože jde o psychologicky nesmírně náročnou divadelní úlohu, Wetterová podala sebevědomý a velmi slušný výkon, díky kterému své kolegyně Kristýnu Daňhelovou a Lesanu Krauskovou důstojně zastoupila.

Roli policistky Michaely velmi dobře ztvárnila Irena Freudenschussová a je třeba říct, že šlo o nejvýraznější ženskou postavu celé sobotní reprízy. Zároveň jde o jednu z pěvecky nejnáročnějších rolí inscenace, a to hlavně díky strhující árii na konci prvního jednání, která získává nadšený aplaus publika.

Novodobá brněnská Carmen pod režijním vedením Stanislava Moši má velké ambice a přináší velmi silný divácký i hudební zážitek, nicméně činoherní složka je v celkové koncepci možná až zbytečně silně zastoupena. Některé motivy a repliky postavy zdůrazňují opakovaně, jako by tvůrci místy podceňovali divákovu vnímavost.

K mírnému rozbíjení pozornosti publika dochází při některých přestavbách mezi jednotlivými obrazy. Ty sice chvílemi ubírají inscenaci na tempu, nicméně jsou způsobeny mimořádnou technickou a scénografickou náročností celé inscenace vyžadující rychlé střídání jevištních obrazů.

Diskutabilní je také pojetí postavy operního herce Camilla, kterého na sobotní repríze ztvárnil Lukáš Janota. Role slavného svůdce v brněnském pojetí sklouzává možná až do přehnaně komické polohy, i když publikum se těmito kreacemi velmi dobře baví.

Přes uvedené drobné výhrady má Městské divadlo Brno na repertoáru další mimořádný titul, který nestačí vidět pouze jednou a za kterým se vyplatí přijet třeba i z druhého konce republiky. Kdo má rád opravdu velké a kvalitní muzikály, návštěvu tohoto titulu by měl považovat za povinnost.