RECENZE: Daniela Špinar dělá z Black Ridera v Komedii nezapomenutelný zážitek

The Black Rider je avantgardní muzikálové dílo, které připravil podle díla Williama S. Burroughse muzikant a herec Tom Waits. Od té doby se inscenace hrála na všemožných světových scénách, českou premiéru jí nicméně až po pětatřiceti letech od vydání obstaralo divadlo Komedie.

Hra silně reflektuje Burroughsovy pocity po vraždě Joan Vollmerové, s níž se spisovatel do smrti nesmířil. Divák nahlíží do jeho beatnické duše a svým způsobem naskakuje na drogový trip a postupně vidí i jeho proměnu z nesmělého muže v čarostřelce, který jednou osudově mine.

Na ploše devadesáti minut bez pauzy se rozehrává avantgardní příběh, jenž obsahuje zamilovaného jinocha, drsného trapera, sličnou dívku a v neposlední řadě knížete pekel. Síla celé hry ovšem rozhodně netkví v příběhu, ale v odzpívaných partech.

A těch je během hodiny a půl opravdu požehnaně. Už úvodní vystoupení ďábla s ústřední písní The Black Rider diváky navnadí a zbytek inscenace vyloženě čeká na další zpěv. Celá hra tak plyne velmi příjemně a přes slabší scény, což jsou běžně ty, ve kterých se nezpívá, udrží divákovu pozornost a nepustí jej ze svých osidel.

Palec nahoru patří tvůrcům za odvahu pustit se do zpívání anglických textů. Ve většině případů divák na hercích nepozná, že nejsou rodilými mluvčími čili tzv. czenglish se nekoná.

Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou dal dohromady velmi slušnou hereckou sestavu, ve které figurují talentovaní herci, jimž není cizí ani muzikálový zpěv.

Asi největším tahounem, respektive tahounkou, zpívaných partů je Daniela Špinar. Její ďábel působí démonicky, v jednu chvíli dokonce jako Smrt v podání Williama Sadlera z filmové série Bill & Ted, svou vizuální proměnu pak korunuje i skvělými písněmi včetně již zmíněné The Black Rider.

Za Špinar nicméně nezaostávají ani další herci. Radek Melša se blýskl krásně zapěnou písní November, excelují rovněž Tomáš Dalecký v hlavní roli, dále pak Róbert Nižník či Pavol Smolárik.

Hledat u Black Ridera chybu je poměrně složité. Jedna malá výtka se ale nabízí – inscenace je sice naprosto geniální ve své avantgardě, ale všeho moc škodí. Příběh je proto i v nastudování Komedie upozaděn vynikajícími hudebními party. A je to trochu škoda, protože Burroughsův život si rozhodně žádá větší pozornost.

S trochou nadsázky se dá říct, že devadesát minut je v tomto případě opravdu málo.

Jinak je tuzemské první nastudování Black Ridera prozatím jednou z nejlepších premiér aktuální divadelní sezony a zároveň fenomenálním návratem Daniely Špinar k herecké profesi.