RECENZE: Brněnská Giselle nabízí taneční drama plné lásky, zrady a odpuštění

Nové brněnské nastudování Giselle vychází z původní choreografické předlohy Jeana Coralliho a Julese Perrota. Choreografie a režie jsou dílem kubánského tanečníka a choreografa Rodolfa Castellana Cardosy.

Koncepce staví na nestrojenosti tanečního projevu a jeho obohacení o pantomimu. Právě přirozené taneční vyjadřování, doplňované expresivními pantomimickými dialogy, dává nové Giselle silný dramatický náboj.

Castellanos začínal na Kubě před více než čtyřiceti lety jako tanečník. V devadesátých letech se začal věnovat také pedagogické činnosti. Po ukončení taneční kariéry odešel do Evropy, kde své pedagogické aktivity rozšířil o práci baletního mistra a choreografa.

Jeho evropské působení je spjato s centrem pro divadlo a tanec v Barceloně, Římskou operou, školou Maurice Béjarta ve Lausanne i s Anglickým národním baletem. Jako umělec představuje zkušeného tvůrce, který zná tanec z jeviště, katedry i choreografií, a na výsledném tvaru jeho Giselle je to znát.

Nezpochybnitelnou předností nastudování je dramatičnost a síla tanečního příběhu soustředěného v limitovaném prostoru. Představení není rozvláčněné dlouhými a náročnými sborovými scénami či exhibičními výstupy.

Děj neustále pulzuje od jedné situace ke druhé, tanečníci své pohybové vyprávění umocňují pantomimickými dialogy, atmosféra stále graduje.

Taneční vyjadřování interpretů je silně ovlivněno nevelkým prostorem jeviště historické budovy Mahenova divadla. U tanečníků se to projevuje omezováním délky a počtu skoků, piruet i rotační techniky. Ovlivněny jsou i sborové scény, v nichž tančí menší počet tanečníků a opět s menším rozmachem tanečních prvků a kreací.

Příjemný je fakt, že v představení tančí urostlí dlouhonozí tanečníci, což v současnosti nebývá pravidlem. Oba ústřední mužští protagonisté – Alejandro Virelles jako Albrecht i Illia Mironov v roli Hilarioma – jsou vysocí, zkušení tanečníci, kteří vedle svých tanečních schopností působí i velmi příjemným estetickým dojmem.

Bohužel jejich výkony jsou ovlivněny již zmíněným prostorem, který je velmi často nutí nahrazovat obdivuhodné exhibice tanečních prvků pouhými jejich „ukázkami“ a taneční chůzí.

Mnohem lépe jsou na tom ženské sólistky. V prvním obsazení exceluje hostující Ksenia Ovsyanicková. Její podání Giselle uchvacuje diváky dívčí krásou, ladností, technickou dokonalostí pohybu i hereckým provedením.

Zkušená tanečnice má za sebou vícero nastudování v jiných divadlech. Na jejím výkonu je znát profesní jistota a zkušenost. Ovsyanicková brilantně předvádí i nejobtížnější taneční, výrazové i pohybové kreace. V kontrastu s Virellesovým Albrechtem představuje křehkou dívku s bezpočtem emocí, které postupně odkrývá.

Hudební nastudování a dirigování partu francouzského skladatele a pedagoga Adolpha Charlese Adama je v rukou zhruba pětadvacetiletého Dominika Perniciho. Pod jeho taktovkou podal orchestr při premiéře solidní a spolehlivý výkon. Zvukový doprovod prohluboval emocionální náboj dojemného dramatického děje.

Neokázalá scéna Jaroslava Milfajta je tvořena historizujícími tapiseriemi s motivy prostředí, v nichž se děj odehrává. Kostýmy Ľudmily Városové jsou inspirovány středověkými oděvy s dekorem gotických tapiserií a laděné teplými pastelovými barvami. Obojí se tak příjemně doplňuje, umocňuje romanticko-pohádkový nádech výpravy a podtrhává děj baletu.

Brněnská Giselle v novém nastudování má tah, skvělé obsazení s brilantními výkony sólistů i sboru, výpravnou scénu i kostýmy. Nepřestává diváka fascinovat po celou dobu bezmála dvou a půl hodin svého trvání.

Žádná hluchá místa, protahované exhibice či přehlídky. Pouze tanec, pohyb, gesta a herecká i pantomimická práce vyprávějící drama o lásce, zradě a odpuštění. Nový titul nadchne nejen skalní milovníky klasických baletů, ale i diváky, kteří tento žánr doposud nevyhledávali. O tom, že se to daří, svědčily i ovace po premiérách.