Článek
Nepřehlédnutelným rysem ročníku, jímž festival vstoupil do čtvrté desítky počtu let své existence, byla akcentace společensky angažovaných témat, od těch ekologických až po společensko-politická. Problematice migrace a válečného konfliktu na Ukrajině byla věnována programová linie Johan uvádí…, a kdo si zvolil její sledování, určitě nelitoval.
Složitější bylo naplnění této linie v hlavním programu. Inscenacím jako Příliš drahý jed, Jsme krajina, Návrat do Remeše či Džípy nechyběla odvaha a zaujetí tématem, bohužel však dost výrazně postrádaly schopnost uchopit je divadelně přitažlivým způsobem, takže zůstalo jen u snahy, která diváky příliš neoslovovala. Nejlépe si vedlo Vykouření brněnského Divadla Husa na provázku, jež soudní kauzu kolem představení Naše násilí, vaše násilí dokázalo účinně povýšit do jevištní metafory o hranicích a smyslu umění.
Inscenace Fragment zaujala realisticky pojatou scénografií vyvolávající až filmový dojem.
Ze čtyř zahraničních inscenací jednoznačný zážitek přinesla herecky mistrně zvládnutá inscenace Děti Slovenského národního divadla. Polské Trójanky režiséra Jana Klaty (i přesto, že se nedohrály) ulpívaly až příliš v extatickém patosu a krakovsko-varšavský Návrat do Remeše rozmělnil knihu francouzského sociologa satirou na prázdnotu televizních debat a traumatem z homosexuality, jež nachází v Polsku jistě daleko větší ohlas než u nás.
Závěrečný Fragment režiséra Dmitrije Krymova byl dokonalou scénografickou i hereckou exhibicí s jinak poměrně zašifrovaným odkazem na Čechovovy Tři sestry.
Litevský Fragment velmi volně odkazoval k třetímu dějství Čechovových Tří sester.
Zklamání a otázky po dramaturgické motivaci budil výběr domácích inscenací. Názor, že se na festivalu objevují inscenace stále týchž divadel, aniž by představovaly skutečnou špičku domácí produkce, byl podpořen řadou vskutku nezáživných zážitků z herecky i režijně průměrných představení.
Nad tuto hranici se vyšvihlo herecky precizní Vzkříšení pražského Divadla Na zábradlí, dramaturgicky zajímavé spojení aktovek Audience a Příjem libereckého Divadla F. X. Šaldy, autenticita v uchopení prostředí Jídelního vozu ústeckého Činoherního studia či posun v interpretaci Kafkova Procesu ostravského Divadla Petra Bezruče. Obecně lze ale konstatovat, že šlo o ročník průměrný, který se nejspíš do historie festivalu Divadlo i paměti diváků příliš výrazně nezapíše.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Mezinárodní festival DIVADLO
