Hlavní obsah

I bezdomovci mají důstojnost. O síle lidství vypráví Antigona v Novém Yorku

3:28
3:28

Poslechněte si tento článek

Sen o štěstí se rozplynul, ale ani při životě na ulici neztratili lidskou důstojnost, odvahu, soucit a pouta přátelství. Takový je silný příběh inscenace Antigona v Novém Yorku polského dramatika Janusze Głowackého, kterou premiérově odehraje ve středu 21. května Národní divadlo Brno na scéně divadla Reduta.

Foto: NdB, Bára Bachanová

Čtveřice protagonistů silného předvánočního příběhu v New Yorku. Zleva Isabela Smečka, za lavicí policista Petr Bláha, na lavici leží Petr Kubes, pod ním na zemi je Roman Nevěčný.

Článek

Lidství, které zůstalo ve všech, navzdory nelehkému osudu, je hlavním motorem nešťastníků, kteří namísto vytouženého štěstí v Americe bojují bez střechy nad hlavou v zasněženém newyorském parku o holý život.

Tři lidé bez domova – ruský Žid Saša, Bleška z Polska a Portoričanka Anita. Když jejich společný přítel Saša zemře, na Anitino naléhání se rozhodnou dopřát mu důstojný pohřeb, i když tím poruší zákon.

Polský dramatik, prozaik a scenárista Janusz Głowacki (1938–2017) měl s emigrací vlastní zkušenost. Do USA odjel z rodného Polska v osmdesátých létech.

„Autor je známý svým sarkastickým humorem, sociální citlivostí a schopností vystihnout životní realitu lidí na okraji společnosti. Ve svých textech často zpracovával témata jako bezdomovectví, ztrátu identity, vykořenění a touhu po důstojnosti. Jeho dílo se vyznačuje silnou ironií a hlubokým pochopením pro lidské slabosti. Antigona v Novém Yorku, kterou napsal v roce 1992, je jeho nejslavnějším dílem,“ popsal Novinkám mluvčí Petr Tlustý z Reduty.

Režisér poznal lidi z vyloučené lokality zblízka

Režie představení se ujal Janusz Klimsza, pro kterého je brněnská inscenace prvním setkáním s NdB. Głowackého text si sám nově přeložil.

„Novým překladem jsme chtěli jazykově akcentovat různorodost postav. Každý je z jiné společenské vrstvy, z jiné země a má za sebou jinou životní zkušenost. Všichni jsou migranti a mají za sebou jiné kulturní zázemí,“ vysvětluje režisér, který má ke hře osobní vztah.

„Několik let jsem žil ve vyloučené ostravské čtvrti. Ti lidé byli moji sousedé. Naučil jsem se s nimi mluvit, chápal jejich pravidla. A hlavně – přestal jsem se na ně dívat černobíle. Myslím, že jim trochu rozumím,“ vysvětlil režisér.

Foto: NdB, Bára Bachanová

Roman Nevěčný a Isabela Smečka

Autenticitu inscenace podtrhují i herecké výkony. Alkoholika Blešku, který už rozprodal značný počet svých orgánů, hraje Petr Kubes.

„Bleška je slaboch, schovává se před problémy do své ulity. Ale i on má ideály – chce být milován, chráněn, být pro někoho výjimečný. Proto má vztah se Sašou. Kvůli pocitu, že pro někoho něco znamená,“ říká herec.

Představitelka Anity Isabela Smečka k tomu dodává: „Myslím, že každý má právo být člověkem. Postavy v téhle hře sice nežijí důstojně, ale chtějí alespoň důstojně zemřít. A pokud jim umře někdo, koho milují, tak ho mít blízko i po smrti.“

Foto: NdB, Bára Bachanová

Petr Kubes a Roman Nevěčný (s lahví) - dva lidé bez domova, kteří nemají nic mimo svého lidství.

Bývalého akademického malíře Sašu hraje Roman Nevěčný a Petra Bláhu uvidí diváci v roli policisty Murphyho. Scénografii vytvořil Michal Syrový, kostýmy navrhla Marcela Lysáčková, dramaturgicky na inscenaci dohlížel umělecký šéf činohry NdB Milan Šotek.

Brněnské nastudování se opírá o jazykovou i emocionální pestrost postav.

„Bleška je přímočarý a cynický, Anita, která se stále nezbavila silného přízvuku, až do posledních chvil neztrácí naději, Saša nezapře intelektuála a Murphy přináší odlišný pohled – jako irsko-americký policista komentuje situaci z neúprosné perspektivy strážce pořádku,“ nechává do děje nahlédnout Petr Tlustý s tím, že odpověď, zda i v tak vyhrocené situaci může dojít k happyendu, najde každý až osobně v divadle.

Související témata:
Janusz Głowacki

Výběr článků

Načítám