Článek
„Jak jsem přišel na Fellnera a Helmera, je nabíledni. Každé ráno chodím do budovy, kterou navrhli. Ta jména mi zněla tak nějak cimrmanovsky nepravděpodobně. Jako by si je někdo vymyslel. Nu, nevymyslel. Tak jsem si aspoň vymyslel jiný jejich životaběh,“ vysvětluje vznik hry autor Milan Šotek.
„Nová komedie staví na principu důmyslné záměny identit. Dva architekti, Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, k nerozeznání podobní, rozehrávají rafinovanou hru, v níž si navzájem ‚přeposílají‘ své milostné známosti. Stačí knír, plnovous – a realita se stává iluzí,“ popisuje děj mluvčí divadla Karolína Kozubíková.
A dodává: „Co se však stane ve chvíli, kdy jeden z nich zatouží po změně? A lze vůbec vystoupit z role, kterou si člověk sám vytvořil? Inscenace nabízí nejen brilantní konverzační humor, ale i jemnou reflexi identity, partnerských vztahů a společenských konvencí.“
Režisér Michal Vajdička se do Mahenova divadla vrací po třech letech. Spolu s kostýmní výtvarnicí Katarínou Hollou a scénografem Pavolem Andraškem přináší nejen zábavnou, ale i vizuálně zajímavou podívanou. V hlavních rolích se představí Ivan Dejmal a Jakub Svojanovský, kteří ztvární dvojici Fellner–Helmer.
Budova Mahenova divadla v Brně nese stejný architektonický rukopis jako desítky dalších staveb včetně divadel v celé Evropě.
Plodná dvojice architektů
Se stavbami Fellnera a Helmera se v České republice jednoduše nemůžeme minout. Z dílny ateliéru pochází nejen Mahenovo divadlo v Brně, ale i Státní opera v Praze a městská divadla v Liberci, Mladé Boleslavi a Karlových Varech, nemluvě o divadlech postavených jejich žáky, kupříkladu v Ústí nad Labem.
„Všechny tyto budovy přitom dodnes patří k dominantám dotyčných měst. I když je tedy Šotkův příběh zcela smyšlený a dává si za cíl v první řadě pobavit, vítám ho i jako cennou příležitost připomenout si osobnosti, které tak zásadně formovaly prostředí, ve kterém žijeme,“ dodává k chystané premiéře dramaturg Vít Kořínek.
