Článek
Dvě desítky titulů uvedených od 10. do 14. září odrážely více než kdy jindy politicko-společenskou situaci současného světa. Festivalovým programem se prolínalo téma hledání identity, ať už ryze osobní, anebo té širší národní, spojené s tématem odpovědnosti za stav světa.
Výrazně ho nastolila inscenace maďarského Divadla Proton Parallax, dotkla se ho i Pařízkova a Brechtova Svatá Johanka z jatek či ostravský Ibsenův Nepřítel lidu. V politické rovině ho přinesli Morganovi Vlastenci brněnského Národního divadla obrazem zrození diktátora Putina z moci oligarchů.
Slovenské národní divadlo se pro své putování napříč dvacátým stoletím inspirovalo osobností spisovatele a disidenta Dominika Tatarky, respektive jeho literárním alter egem.
Vlastenci britského dramatika Petera Morgana v nastudování činohry brněnského Národního divadla. Uprostřed Viktor Kuzník jako Vladimir Putin
Aktuální téma zaměňování pravdy za lež, demagogie a potlačování svobody inscenace artikuluje s agitační přímočarostí, bohužel nikoli v tak precizním tvaru, na jaký jsme u slovenských kolegů zvyklí, a to jak po stránce textové, tak inscenační.
Lukáš Melník jako Tomáš Stockmann v inscenaci Ibsenova Nepřítele lidu Divadla Petra Bezruče Ostrava
Festival ve zkratce ukázal, že divadlu se dnes vrací jeho základní společenská funkce. Dokonce do té míry, že se znovu stává zbraní v zápase za udržení práva na svobodné vyjádření názoru. A nikoli jen v umění, jakkoli bylo slovo kultura skloňováno ve všech pádech.
