Článek
Potkáváme se při finiši zkoušení inscenace Obsluhoval jsem anglického krále ve Vršovickém divadle MANA. Na jevišti v ní budete jen tři. To pojetí si moc nedovedu představit.
Než jsem to dostal, byl jsem rovněž zvědav, jak to dramaturgyně Věra Mašková pojme. Udělala to krásně a všichni tři, já, Jan Vlasák i Tereza Vítů, hrajeme asi pět postav. Já sám hraju mladší verzi Jana Dítěte a pak taky třeba Koníčka. Celé to pojetí je pak poměrně dost divadelní, takže se diváci mají na co těšit. Všichni téměř neslezeme z jeviště.
Krále před dvaceti lety do filmu zpracoval Jiří Menzel a vzniklo i pár divadelních nastudování. Viděl jste nějaké?
Ano, bylo jich spoustu, ale bohužel jsem žádné neviděl. Vím, že se hrálo v Příbrami i v Městských divadlech tady v Praze. Nikde ale hra nestála jen na třech hercích.
Když vaše nastudování porovnám s filmem, vychází mi větší věkový rozptyl mezi oběma představiteli Jana Dítěte. Nebude to na škodu?
Na věk nehledím, pan Vlasák je v neuvěřitelné formě a kolikrát má na zkouškách nejvíc energie. Čili já ten věkový rozdíl vlastně ani nevnímám. Je to inspirující herec a je mi velkou ctí s ním hrát.
Rád bych tu ještě zmínil, že naše nastudování je vlastně trojgenerační. Jednu generaci reprezentuju já, druhou režisér Petr Svojtka a třetí právě Jan Vlasák. Sešli se tak tři muži s podobně výbušnou energií, ale ve třech různých věcech. Hezky si notujeme, občas dojde k tvůrčím konfliktům. Vždy ale dojdeme ke společné shodě. Zkoušení si moc užíváme.
S Janem Vlasákem v inscenaci Obsluhoval jsem anglického krále
Jana Vlasáka jste potkal na zkoušení poprvé?
Ano, ale pojí mě s ním hra Dobře rozehraná partie, ve které hraju v Divadle Kalich s rodiči. V původním nastudování pro Městská divadla pražská totiž vystupoval právě Jan Vlasák.
Jaký je váš vztah k osobnosti Bohumila Hrabala?
Objevil jsem jej jako asi většina lidí na gymplu přes rodiče a povinnou četbu. Obsluhoval jsem anglického krále jsem četl taky zhruba v té době, takže aktuální zkoušení bylo návratem do studentských let. Teďka ale samozřejmě chápu jiné věci, než tenkrát, a dílo vidím jinýma očima.
Hrabalova díla jsou obecně známa svou poetikou. Dočkáme se jí i v divadelním nastudování Krále?
Pevně doufám, že ano. Bude to lidské představení, které, jak jsem už říkal, vyrábíme ve třech, bez nějakých praktických efektů. Může to být hezké. Jak jsme jen tři, doprovází nás celá řada rekvizit, proto bylo nutné začít co nejrychleji zkoušet už na jevišti. V inscenaci se totiž počítá s hereckou a technickou souhrou všech tří protagonistů.
Zkoušení na Krále jste odstartovali na Kersku. Jak na vás tahle „Mekka“ Hrabalových děl působí?
Kamarád má kousek, konkrétně v Kostomlatech nad Labem, kde se odehrávají Ostře sledované vlaky, chalupu. Do Kerska jsem se tedy podíval několikrát a je to jednoduše kouzelné místo.
Vedle Krále máte v Maně ještě představení Ptáci, zvířata a moji příbuzní. Jak byste jej představil?
Je to zdramatizovaný román Geralda Durrella, který na divadla, stejně jako Krále, převedla Věra Mašková. Hraju tam právě Durrella, který vypráví příběh o své rodině a o tom, jak se stal přírodovědcem. Hra se odehrává na řeckém Korfu a je plná zábavných historek.
Ptáky budete několik večerů hrát na netradičním místě. Prozradíte nám víc?
Jasně. Divadlu se povedlo navázat spolupráci se Zoo Praha. Bývalý ředitel Bobek přišel předloni na premiéru, napsal o nás krásné věci, načež nás napadlo, že bychom to mohli nějak propojit. V rámci spolupráce s trojskou zoo se tak letos podruhé objevíme v prostorách bývalého slonince a odehrajeme tam sedm představení v červnu a sedm v srpnu. Hrajeme po zavírací době a lidi si tak užijí neuvěřitelnou atmosféru, ve které si zvířata povídají a my do toho hrajeme.
Antonín Holub v inscenaci Ptáci, zvířata a moji příbuzní
Vedle toho se v létě objevíte i v inscenaci Klan Baťa. Tam ztvárníte koho?
Hraju hodně postav, z Baťova klanu Antonína, staršího bratra slavného Tomáše. Dále ale hraju třeba Hermanna Göringa. Hra se věnuje nejen Tomáši Baťovi, ale celým čtyřem generacím slavné rodiny.
Budou vás třeba na toho Göringa vycpávat? Moc nevypadáte jako on…
Uvidíme, ale spíše ne. Prostě se projeví kouzlo divadla. Řeknu, že jsem Göring, a prostě budu Göring (smích).
