Článek
Do Prahy se vrátil až kvůli důležitému poslání: akademie potřebovala vedoucího školy krajinomalby, čehož se jako respektovaná osobnost ujal v roce 1887.
A bylo to opravdové požehnání pro tehdejší mladé české malíře. Své žáky dokázal Mařák nadchnout pro přírodu. Ta byla v jeho malbách božským zjevením, chrámem i novým náboženstvím, uctívaným každým dotekem jeho štětce. Snad jen Bedřich Smetana, jeho o osm let starší současník, ve svých symfonických básních vyjevil podobný pocit z naší krajiny.
Kolekce obrazů shromážděná v Karviné představuje na 90 olejomaleb a kreseb Julia Mařáka, a jeho žáků Václava Březiny, Františka Kavána, Ferdinanda Engelmüllera, Antonína Slavíčka, Jaroslava Panušky, Aloise Kalvody, Otakara Lebedy a dalších autorů, kteří u „krále“ české krajinomalby vystudovali nebo krátce prošli jeho ateliérem.
Výstava je sestavena z několika soukromých sbírek, část děl je i na prodej. Partnerem výstavy, která potrvá do 31. května, se stal generální ředitel Vítkovic Jan Světlík.
