Článek
Na otázky odpovídal skladatel, textař a kytarista skupiny Dan Šustr, který navíc před několika týdny vydal kuchařskou knihu Majn Kochbuch.
Proč vyšla nová verze Marionety?
Jelikož je té písni třicet let. Původní verzi, kterou zpívala Blanka Šrůmová, má ale jen připomenout, ne ji nahradit. Tahle písnička původně vyšla o rok dříve, než se proslavila. Známá je teď ale dost, kvůli výročí vznikl dokonce dokument, jenž je přístupný na YouTube. Přibližuje její historii a objasňuje okolnosti vzniku.
Jak je možné, že se neprosadila už při prvním vydání?
Protože to byla jenom taková legrácka, oddychová, takzvaná elpíčková věc. Úplně první verze byla s elektrickou kytarou. Když se ale natáčel Underpop, rozhodli jsme se ji v kontextu ostatních rockových písní nahrát akusticky. Svou harmonickou stavbou se k takovému pojetí nabízela. Mělo to být něco na způsob písní The Pogues, tehdy populární irské kapely, s mandolínou a akordeonem. Byl to výlet do jiného stylu.
Než vyšlo album UnplugGAG, náš tehdejší vydavatel Vladimír Kočandrle chtěl, abych v předstihu vybral singl. V té době jsem byl schopen garantovat pouze skladbu Marioneta, u které jsem věděl, jak bude ve finální verzi vypadat. Až díky tomu se pak stala o rok později populární.
Hrajete ji na koncertech?
Nehrajeme. Je to písnička, která je pro nás atypická, protože nás řada lidí poté, co si ji poslechne v rádiu, považuje za countryovou nebo folkovou kapelu. Nezříkáme se jí ale, je to součást naší historie. Příští rok bychom chtěli ke třicetiletému výročí alba UnplugGAG odehrát akustické koncerty, na kterých ji hrát budeme. Nevylučuji ale ani, že ji někdy zařadíme do repertoáru.
Vydáte novou desku?
O tom teď neuvažuji. Myslím si, že doba nepřeje tomu, aby se lidi starali o nové nahrávky. Vrací se spíše k jistotám, skladbám, které mají rádi. Kromě toho nemám v současné době v hlavě žádný koncept. Jsem albový umělec a k vytvoření alba koncept potřebujete.
Jaký je koncept knihy Majn Kochbuch, kterou jste vydal na začátku léta?
Asi by se dalo říct, že je to vytvoření fiktivní literární postavy Old Shootterhanda, což byl název mého sólového alba z roku 2019. Za vznik knihy může vlastně covid. Když se nedalo hrát, odstěhoval jsem se na chalupu. Při štípání dříví mě jednou napadla kapitola Zajíc v pytli, de facto taková anekdota o tom, že kdyby byla v televizi reklama na koupi zajíce v pytli v akci, lidi půjdou a budou stát před hypermarketem frontu na košíky, aby si ho koupili. Hrozně mě to pobavilo a inspirovalo ke způsobu, jak tu knihu napsat.
Potom jsem si od jedné celebrity přečetl, že každý v naší zemi, kdo má díru do pozadí, už napsal kuchařku. A protože mám díru do pozadí také a kuchařku jsem ještě nenapsal, rozhodl jsem se to změnit. Podtitul knihy je Chleba, špek, zelí & chlast, k čemuž mě zase inspiroval příběh, který jsem jednou slyšel v hospodě. Možná to byla jen myslivecká latina, ale byl o lovu medvěda na Sibiři, kde myslivce, kteří tam na něj jeli, posadili do obrněného transportéru a na celý týden lovu jim dali jen chleba, špek, cibuli a vodku. Že to prý na přežití stačí. Živili se jenom tím.
V knize představujete základy agroanarchie. Co to je?
Jsem člověk, kterému hodně záleží na životním prostředí i na tom, abychom nejedli chemické potraviny. Myslím si, že by lidé měli vědět, jak funguje zahrada i jak funguje les. Druhá část knihy o takzvané agroanarchii je v nadsázce vedená úvaha o tom, jak divně žijeme a že si spousta lidí i myslí, že potraviny snad opravdu rostou v regálech hypermarketu.
Musím ale říct, že jsem se při psaní knihy celkem pochechtával. Jak při psaní povídek s postavou zastydlého hipíka Old Shootterhanda, které jsou v první části, tak při psaní receptů. Snažil jsem se v nadsázce zobrazit některé aspekty moderního konzumního způsobu života. Jako perlička kolem celé knihy se jeví i to, že je to nejspíš první kuchařka na světě, ke které vznikl nejprve hudební materiál, tedy de facto soundtrack.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Tichá Dohoda - Underpop [CD]
