Článek
Tentokrát stejně jako v případě minulé prezentace ovšem pochopení celého konceptu opět předpokládá znalost originálních obrazů, jejichž fragmenty autor implantuje do svých děl.
V případě nepoučeného diváka je klíč k jeho pracím prakticky nedostupný, respektive velice těžko rozklíčovatelný. Hynek Martinec se totiž drží klasického příměru, že celek se skládá z detailů. Respektive využívá drobných detailních narážek, využívá je coby fundamentálních stavebních kamenů, ze kterých konstruuje výsledný vizuální obraz.
První, co člověka zaujme, je název výstavy, totiž Cyberlemon. Proč kybernetický citron? Tento citrusový plod dnes, v době computerové, patří k běžným výdobytkům konzumní společnosti. Navíc je velmi vizuálně vděčný stejně jako třeba Warholův banán na bookletu alba skupiny Velvet Underground.
Navíc v době, která autora umělecky inspiruje, totiž v 17. století, představoval citron nejen ideální model pro zátiší nizozemských mistrů, ale také symbol prosperity a konzumu. Toto exotické ovoce, napůl hořké a napůl sladké, totiž nebylo dostupné všem.
To je stejné také u Martincových obrazů. I u nich se prolínají minimálně dvě protichůdné ideové a výtvarné roviny, a tudíž nejsou přístupné každému. Jako příklad si můžeme vzít olej na plátně Cyberlemon (2024). Právě u něj je naprosto markantní inspirace starými nizozemskými mistry, jako byl třeba Vermeeer van Delft (1632-1675).
Jemný barokní šerosvit jakoby mírně rozostřené kontury tančící na slupce citronu vytváří zvláštní fenomén. Jako když lidské oko hne nezaostří a mozek přemýšlí, co to vlastně vidí. Podobný fenomén se objevuje i u dalších pláten, mimo jiné Lidé se mění (2024).
Velkoformátové dílo Atlas vévodí poslednímu výtvarnému prostoru.
Právě na něm je naplno vidět, že pozorovatel se musí na každé Martincovo dílo dívat jak z hlediska mikro, tak i makro pohledů. Každý detail se totiž při komplexním pohledu slévá v nový celek a naopak.
V případě tohoto obrazu zjišťujeme, že roztržený chleba skrývá ve svém fragmentu zvířecí hlavu stejně jako olej Paul Klee (2022), kde z připravených mořských živočichů nejednou ožívá prehistorický drak.
Exkurze na ostrov mrtvých
Cyklus Kresby snů (2022-2025) ukazuje Martincovu tvorbu na papíře. Striktní černá linie na bílém papíře zobrazuje surreálné snové představy. Zdeformované a zkarikované figury i okolní prostor. Použitý antický sloup je detail, který evokuje Díla Giorgia De Chirica (1888-1978), metafyzického čaroděje magického realismu.
To ovšem není jediný odkaz na klasické autory. V posledním patře galerie, v rozlehlém prostoru galerie se skrývá klenot celé expozice. Velkoformátové nástěnné fresky, které autor vytvořil za tři neděle a které po konci výstavy pohltí nová malba na stěnách (a nechá tak překvapení pro budoucí archeology). Na uhlu a akrylu na stěně Atlas (2025) pak každého upoutá majestátní figura titána majícího na ramenou místo nebes obří plod citronu.
To je ale pouhá vizuální past, protože skutečná vodítka se objevují až v marginálních motivech, v nohou giganta. Jedním z nich je i Ostrov mrtvých, motiv ze stejnojmenného obrazu švýcarského malíře Arnolda Bȍcklina.
Autor namaloval pět verzí, a proto každá jeho interpretace vlastně rozvíjí původní malířovu ideu. Důležitá je figura Charona, převozníka přes řeku smrti Acheron, která se ztrácí v mlhách, zatímco na díle Z chaosu (2024-2025) je motiv i postava převozníka v bílém rouše patrná.
Právě tyto hrátky s různými odkazy představují marginální vodítka, kterými se návštěvník může dostat do království imaginace Hynka Martince.
Sám autor v jednom rozhovoru vzpomínal na to, jak ho inspirovalo rodiště zpěváka Davida Bowieho, londýnský Brixton. Zpěvák se narodil o pár ulic vedle sídla jeho ateliéru a zřejmě ho i inspiroval.
Protože není většího milovníka imaginace a vizuální transformace v populární hudbě, než je David Bowie. Hynek Martinec aspiruje na podobnou roli ve výtvarném umění.
