Článek
Hned u vchodu prvního sálu se skví na bílém piedestalu prostorové objekty Miloše Cvacha Rané plastiky. Právě na nich je velmi dobře vidět, jak autor umí pracovat s minimalismem tvaru, jak dokáže cele využít redukce vizuality a jak chápe fenomén geometrické abstrakce.
Vedle visí soubor Rané grafiky Sophie Curtilové, využívající fundamentální barevné kontradikce. Má ráda totiž na první pohled strohou kontrastnost černé a bílé. Velmi často se na jejích artefaktech prolínají, případně doplňují, ostré hrany a polokulaté křivky. Někde vizuální dojem vyvolává jen strohost černého čtverce, jinde se jako květ černé růže rozvírají dvě polokoule.
Barevné pastely už posouvají fantazii pozorovatele o stupínek výše. Najednou nám před očima ožívají tvary z přírodního mikrokosmu a využité tvary připomínají listy exotických rostlin.
V druhém, rozlehlém sálu naplno ožívá silná stránka obou tvůrců, totiž smysluplné využití prostoru, a hlavně promyšlené umístění jednotlivých artefaktů do celkového kontextu. Miloš Cvach se svými reliéfy zavěšenými na velké bílé ploše zřejmě inspiroval jak japonským kaligrafickým písmem (především ve stylu základního tvaru), tak i neonovými reklamními nápisy (vystupují formou reliéfu do otevřeného prostoru).
Výrazné barvy, hlavně zelená, modrá, šedá a černá veškeré rozvěšené skulptury ještě více vizuálně povyšují. A to tak, že si jich každý návštěvník musí okamžitě všimnout. Stejně jako prostorových objektů umístěných na zemi v centru výstavního sálu. Vypadají trochu jako fragmenty betonových prefabrikátů postmoderních aglomerací.
Sophie Curtilová tady už svou pozornost zaměřila na mini formáty a prozkoumávala je v horizontálních i vertikálních řadách vedle sebe a pod sebou na velkém bílém obdélníku.
Jestliže výtvarnice tvrdí, že každé dílo se stává duchovním poselstvím, které má v divákovi vzbudit možnost snění, obrazotvornosti, myšlení…, vidíme na této výstavě v Museu Kampa zhmotnělou představu výše uvedené myšlenky nejen její, ale i Miloše Cvacha.
