Článek
„Pro řadu z nich to je takový první dotyk s klasikou. Snažili jsme se, aby to pro ně byla navštívenka k opeře, nikoliv napodobenina opery,“ konstatuje režisér Marek Zákostelecký.
„A pro divadlo je to velká výzva. Není to jednoduchá prvoplánová muzika, bavíme se o vrcholu německého romantismu,“ upozorňuje Zákostelecký a dodává: „Jde ale také o krásný pohádkový i temně hororový příběh, který mne jako dítě okouzloval.“ Zhruba dvouhodinovou operu v Plzni scukli přibližně na polovinu. Všechny hlavní postavy i nejzásadnější árie ovšem zůstaly.
„Ta muzika je nádherná,“ říká autor hudební úpravy Vratislav Šrámek a vysvětluje: „Snažil jsem se ji uzpůsobit situaci, významu jednotlivých scén, aby tam nebylo pro nás zbytečné opakování hudebních motivů. Ale nic harmonicky nezjednodušujeme. A strašně důležité je, že je hercům rozumět, když zpívají.“
Pro děti. Ale s hororovým nádechem
Hlavní roli Maxe musel zvládnout Josef Jelínek: „I když nejsme erudovaní operní pěvci, tak jsme do toho šli na sto šedesát procent. Chtěli jsme se to naučit, chtěli jsme, aby nám bylo rozumět. A někdo jiný než my teď musí posoudit, zda jsme se dotáhli alespoň k patičkám skutečných operních mistrů.“
Árie původního libreta – a v Alfě si úmyslně vybrali poměrně archaický překlad – se prolínají s novodobou hantýrkou hráčů virtuálních stříleček.
„Max rád hraje počítačové hry, jenže zrovna střelba mu moc nejde, a tak hledá nějakou, kde by se naučil střílet. A když mu umělá inteligence doporučí Čarostřelce, skončí v opeře,“ vysvětluje dramaturgyně Petr Kosová.
Loutky se na scéně objeví, nicméně nemají tentokrát ústřední význam. „A i když jich tam moc není, výtvarným pojetím to stále považuji za loutkové divadlo,“ uzavírá režisér Zákostelecký.
Loutkáři vědí už sto let, jak na děti
Scénografka a kostýmní výtvarnice Andrea Králová: Nominace na Českého lva je ohodnocení mé práce
Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Alfa