Hlavní obsah

Bluesman Robert Cray: Proti Bidenovi nic nemám

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Americký bluesový hudebník Robert Cray vystoupí se svou kapelou 29. května v Lucerna Music Baru v Praze. O půlstoletí na scéně i aktuálním albu That’s What I Heard hovoří pětinásobný držitel Grammy v rozhovoru pro Právo. Do Prahy s ním přijede bubeník Steve Jordan, který aktuálně hraje s Rolling Stones.

Foto: Turner Cray Inc.

Robert Cray

Článek

Album That’s What I Heard jste vydal v únoru 2020. Koncerty k němu tedy odsunula pandemie. Jak se vám teď k němu vrací?

Díky odsunutému vydání se nám hodí, že máme desku, z níž písně ještě svět na koncertech neslyšel. Jen jedna už nyní není tak aktuální. Skladba This Man je o člověku, který byl v době, kdy vyšla, prezidentem Spojených států. Naštěstí na odchodu, a tak už tu písničku nehrajeme, protože nemusíme.

Každopádně chvíli trvalo, než jsme se dostali do koncertního tempa. Nějakých osmnáct měsíců bez koncertů je dlouhá doba. Ale lidé nás velmi podpořili, což nám dodalo další energii. Po prvních pár koncertech jsme se zlepšili.

Zmínil jste písničku o Trumpovi. Máte písničky i o dalších amerických prezidentech?

Jen o něm mám dvě, první vyšla dřív. Dvě naše alba kritizovala americkou invazi do Iráku, což se prezidentství také týkalo. Takže ano, když se nám něco nelíbí, potýkáme se s tím v písních. Když naši lídři dělají něco, s čím nesouhlasíme, ozveme se.

Hrajeme blues pro lidi, kteří jsou oběťmi politiků a věcí, které se dějí. Proti Bidenovi zatím nic zásadního nemám. Nezdá se mi, že by se snažil decimovat cizí země, ani Ameriku.

Svou kapelu jste založil téměř před padesáti lety. O čem jste tehdy snil?

Jednoduše jsme byli velkými fanoušky hudby, blues, soulu a dalších žánrů, na nichž jsme vyrůstali. Toužili jsme stát se bluesovými muzikanty, náš vzor a hrdina byl Albert Collins, později náš největší učitel, který nám hrál na maturitní party. Párkrát jsem viděl Jimiho Hendrixe, Alberta Kinga a další skvělé bluesmany. Když jsme založili kapelu, přirozeně jsme tíhli k blues, které nás bavilo. Vůbec nás nezajímalo, co letí v rádiu, dělali jsme to pro svou radost.

Naštěstí se pro naši hudbu našlo i publikum, díky kterému jsme ze sebe měli dobrý pocit. Když jsme pak poměrně brzy, dva roky po založení kapely, měli možnost hrát s Collinsem, kdykoli byl na západním pobřeží, a potkat se s dalšími hrdiny, které jsme znali z desek, utvrdilo nás to v tom, co chceme dělat. Collins se nás vždy ptal, jestli jsme volali domů rodičům, abychom jim dali vědět, kde jsme.

Hrál jste i s B. B. Kingem, že?

Ano, na desce Blues Summit. Byla to sešlost skvělých muzikantů. Na desce pracoval i náš baskytarista Richard Cousins a náš kamarád Robert Murray. Společně jsme snili o tom, že budeme bluesoví hudebníci. A teď jsme seděli ve studiu, nahrávali desku B. B. Kinga, koukali na sebe a nevěřili, že jsme se dostali tak daleko. To byla hezká chvíle.

Reklama

Související témata:
Robert Cray

Výběr článků

Načítám