Článek
Skupina Bezhlavý jezdec vznikla v roce 1996 na Akademii výtvarných umění v Praze a byla symptomem doby euforie a nejistoty i výsledkem jedinečného setkání uměleckých individualit.
Čtyři studenti – Bolf, Mančuška, Šerých a Vaněk – vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem komornější. Zařadili se po bok čerstvě vzniklých skupin Pondělí, Koza Nostra, Jednotka, Luxus nebo Podebal.
Členy skupiny spojoval hluboký zájem o neoavantgardní umění, klasickou literaturu, sci-fi i D.I.Y., což kontrastovalo s tehdejší všudypřítomnou reklamou a mainstreamovou popkulturou. Název odkazoval k jejich společné skepsi vůči vůdcovství a programovému sjednocení.
Jedinou rozhodující hlavu nahrazovalo vyjednávání a umělecká intuice. Název Bezhlavý jezdec odkazoval ke stejnojmennému sovětskému westernu ze sedmdesátých let i románu Duch Llana Estacada, kde se objevuje přízrak jezdce bez hlavy.
Po třech desítkách let Galerie hlavního města Prahy připomíná příběh skupiny, jejíž členy znají milovníci umění dnes hlavně jako solitéry. A nejde to bez připomínky 90. let, na která ovšem nenahlíží nikterak nostalgicky.
„Devadesátá léta dnes vnímáme jako zvláštní mezidobí mezi dvěma světy. Na jedné straně doznívala zkušenost socialismu, na druhé ještě neexistoval digitální svět, který dnes považujeme za samozřejmost. Skupina Bezhlavý jezdec vznikala právě v tomto prostoru otevřených možností, improvizace a hledání nových forem spolupráce,“ uvedl kurátor výstavy Vít Havránek. Výstava podle něj není jen pohledem do historie českého umění, ale také úvahou o tom, „co jsme za posledních třicet let získali a co jsme naopak ztratili“.
Expozice představuje řadu rekonstruovaných, dlouhodobě nevystavených či málo známých prací z přelomu tisíciletí. Nabízí návštěvníkům možnost vstoupit do prostředí, které připomíná atmosféru poslední velké předinternetové generace.
Výstavou prostupují motivy D.I.Y. kultury, fascinace televizí coby oknem do západního světa, psychedelie, komiksů, science fiction, experimentů se změněnými stavy vědomí i každodennosti porevolučních českých domácností.
Na dvorku galerie příchozí narazí na auto Škoda 105, z autorádia a z kazety zní rozhlasová hra Josefa Bolfa. Součástí výstavy je stylizovaný pokoj inspirovaný devadesátými lety – s dobovým nábytkem, televizí, videem, akváriem, knihami či funkčním walkmanem.
Záměrem umělců a kurátora bylo, aby návštěvníci v Domě U Kamenného zvonu mohli zpomalit, usednout a na chvíli se ponořit do světa před internetem a sociálními sítěmi.
