Hlavní obsah

Barbora Seidlová o filmu Havel: Nevěru hodnotím jako zradu

26. 7. 2020, 6:29
Právo, Lucie Jandová

Na rozhovory je skoupá, ale kvůli filmu Havel, kde hraje milenku hlavní postavy, udělala výjimku. Co si myslí o manželských trojúhelnících? A jak se dívá na pozici milenek? „Je to zoufalý způsob hledání lásky,“ myslí si devětatřicetiletá herečka.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Barbora Seidlová, Viktor Dvořák a Anna Geislerová před premiérou filmu Havel.

Článek

Je to náhoda, že ve dvou filmech na havlovské téma hrajete jeho milenku? Bylo to v Od cházení, nyní v Havlovi…

Nic není náhoda. Měla bych se nad tím zamyslet. (směje se) Ale vážně, je to asi proto, že takových rolí je spousta, film je odraz společnosti a našeho jednotného a trochu pokřiveného nazírání na svět. Na mnoho hereček role milenky někdy připadne.

Mohla jste k nim přistoupit stejně, nebo to byly zcela odlišné postavy?

Vždy se jedná o ženy. A každá žena touží po lásce, souznění a opravdovosti svého partnera, ovšem každá reaguje na svět jinak. Co se týká postavy z Odcházení, tak Bea byla spíš sen, představa mužů o ženách, taková mú za, zjednodušená žena zbavená všeho, čím se muži nechtějí zabývat. Anna z Havla je naopak žena se vším, co k ní patří.

Pozice milenky je obecně ve společnosti odsuzována, v lepším případě litována. Jak ji vidíte vy?

Neodsuzuji ani nelituji. Každý svého štěstí strůjcem. Já osobně se ve světě s takovými hodnotami pohybovat nechci, takže nad tím nepřemýšlím. Děje se nám to, čemu věříme, co vysíláme do okolí. Nevěra je nedůvěra v sebe, potřeba dodat si víc sebevědomí, touha utéct z nefunkčního vztahu. Asi by se každé takové vysvětlení dalo pochopit. Ale pro mě je nevěra zrada. Především sebe. Je to však jen můj pohled na věc, nikoho nehodnotím.

Foto: Bontonfilm

Ve filmu Havel jako milenka hlavního hrdiny.

Jaký je váš vztah k otevřeným vztahům tak, jak je vidíme ve filmu Havel? Mohou fungovat, nebo je to naivní představa?

Nejsem v kůži jiných, takže mluvím jen za sebe. Absolutně tomu nevěřím. Mně by to rozhodně nevyhovovalo, ale chápu, že mnozí hledají únik ze zaběhnutých kolejí, příčí se jim tabu a pravidla, která společnost nastavuje. Dívají se na nefunkční vztahy plné polopravd a lží, které jsou udržovány pro jakési zdání rodiny, a tak hledají nové cesty. A taky nové, svobodnější vztahy.

Za vší touhle aktivitou je vlastně výchova k sexismu, potlačování lidství, tabu nahoty a přirozených projevů. Je to zoufalý způsob hledání lásky. Lásky k sobě, k druhým, k životu vůbec.

V seriálu Ulice jste naopak za semetriku. Byl to pro vás protiúkol, nebo jste v sobě nějakou část objevila?

Semetriku v sobě skrývá každá holka, není těžké ji objevit. (směje se) Teda pro mě to těžké nebylo! Hrát fúrii je úleva a taky možnost trochu ji obhájit, proč je taková, jaká je… Vždyť všechno má své souvislosti. Baví mě je hledat a dát možnost divákům, aby je se mnou nacházeli a řekli si: Aha, proto ona je taková, už chápu.

Diana z Ulice se charakterizuje jako atraktivní, je ambiciózní a neústupná. Připadá vám ta charakteristika záporná?

Moc příjemná charakteristika to asi není, že jo. Je v ní obsažen boj sám se sebou. Dianu vidím jako jasnou oběť výchovy, kterou nás manipulují naši vychovatelé od dětství.

Foto: Profimedia.cz

Barbora Seidlová

Jak nás manipulují?

Že máme plnit představy druhých o sobě samých a podobně. Hezky se na tom vydělává a člověk je chycen v pěkné pasti. Odmala nás učí soupeřit. Začíná to nevinnými hrami typu kdo první sní polívku, je král, kdo doběhl jako první. Stále je třeba něco si dokazovat, vynikat a hlavně uspět podle pravidel druhých, ne podle vlastního vnitřního hlasu. Diana tomu všemu uvěřila, je v pasti, a tak kope kolem sebe. Vlastně mně jí je líto.

Hrajete maminku dospělé dívky, ale lidé si vás pamatují z rolí princezen. Je to pro vás velký přerod?

Vůbec. V divadle hraju ježibabu, dojičku, bio matku. Vždyť je to jen hra!

Jak zvládáte dojíždění po D1 na trase Praha Brno?

Jsem zvyklá cestovat s naším divadlem, takže mi to nepřijde nějak výjimečné. V porovnání s výjezdy na představení z Brna do Chomutova, Vansdorfu, Nového Boru, Trhových Svin či Košic je to takový výlet za humna.

Co vás čeká v nejbližší době?

Pustily jsme se s naším autorským divadlem Maléhry, které tvořím spolu s Danielou a Nikolou Zbytovskými, do tvorby divadelních podcastů na různá témata. Máme zázemí v Brně, v Divadle Bolka Polívky, kde tuhle tvorbu realizujeme. Je to nový způsob, jak oslovovat diváky, v tomto případě posluchače. Zabýváme se různými tématy, zveme hosty, povídáme, čteme příběhy. A taky dokončujeme scénář pro novou tragikomedii, kterou bychom chtěly premiérovat v příští sezoně. No a co přijde, přijde. Vše očekávám s radostí.

Reklama

Související témata:

Výběr článků