Článek
Ayersovo jméno je pojmem jak v jazzovém světě, tak ve funku, disku a hip-hopu. V 60. letech hrál např. s flétnistou Herbie Mannem, později založil vlastní soubor Roy Ayers Ubiquity, se kterým vydal dlouhou řadu funky desek. Z jeho dílny pochází také filmový soundtrack Coffy, který je v Americe považován za klasiku.
Kritika označila desku A Tear to Smile z roku 1975 za "excelentní jazz/soulovou záležitost s Dee Dee Bridgewater (vokál) a všestrannými instrumentalisty".
Album může být zajímavé i pro současné posluchače z několika důvodů. Jednak je přehlednou učebnicí fenomenálního "sedmdesátkového" funky zvuku, a nutno dodat, že sedmá dekáda byla pro funk opravdu nejzásadnější. Pak je taky sbírkou příjemných a v podstatě i romantických tanečních písniček, které nejsou náročné na poslech a hodí se na divočejší party i následný bolehlavný chill-out.
Ayersovy skladby vykazují mimořádnou odolnost vůči času, protože mají několik vrstev. Jsou a nejsou jazzem, jsou a nejsou popem.
Celkové hodnocení: 80%