Článek
"Ta ničitelka paranoia mi zas tluče na dveře," zpívá Ashcroft v písni Check The Meaning, první z náhrdelníku silných, protože prožitých písniček. Těmi naplnil už svůj sólový debut Alone With Everybody (2000) i desky pop-psychedelické skupiny The Verve, kterou proslavila skvělá kolekce Urban Hymns (1997) a zejména hymnický hit Bitter Sweet Symphony. Po ní se ale kapela rozešla.
Ashcroft nabízí srdce na dlani. Jeho charismaticky odevzdaný hlas se klene nad všemi skladbami, které jakoby vznikly mimo současnou dobu povrchní překotnosti tak klidně a vyrovnaně působí. Elektrická kytara a klávesy se tu a tam psychedelicky rozmlží, písničky rozněžňují smyčce, piano nebo akustická kytara a emoce tu jsou obnaženy až na kost.
"Bože, snažím se, abych nebulel, ale jde to těžko," sděluje o sobě Ashcroft ve znamenitě gradující písničce Lord I"ve Been Here Before. Potácí se tu za mlhavým pocitem, že už "tu kdysi byl", aby nakonec zjistil, že jediná jistota zní: "Smutek je nekonečný."
Ashcroft je stále na cestě je jedním z těch, kteří by dali království za návod, jak pochopit a uchopit svět a zejména sebe sama. Zkouší to zas a znova a když je toho kolem příliš, když ztrácí kontrolu a hlavu, možná spolkne pilulku a na chvíli unikne. Přesto věří, že na konci je něco jako Ráj (Paradise). Jak ho najít? Možná tak, jak radí ve stejnojmenné písničce: "Nechám rozjet pocity."
Richard Ashcroft: Human Conditions
EMI, 54:57