Článek
Autista přicestoval do Ostravy sám ve středu odpoledne. Když však na nádraží ve Svinově vystoupil z vlaku, byl najednou bezbranný. „Zjistil, že je tady, ale nemá kam jít, nemá se s kým spojit, a tak začal plakat. Pobíhal ze strany na stranu, připadal si ztracený,“ řekla Václavíková. Naštěstí si jeho podivného chování všiml jiný cestující a přivolal pomoc.
Strážníci přiznali, že situaci jim usnadnil právě onen náhodný pasažér, který autistu, než hlídka dorazila, tzv. rozmluvil. „Vytvořili si spolu vztah, ten mladík se cestujícímu rozpovídal.“
Strážníkům tak naštěstí nedalo moc práce, aby mladík postižený vývojovou poruchou důvěřoval i jim a dal se s nimi také do řeči. Díky tomu zjistili, že nešťastný autista přijel z Prahy hlavního nádraží, což doložil předloženou jízdenkou.
„Vykládal, že když byl maličký, tak bydlel v Ostravě, a že ho to sem táhlo. Navíc miluje vlaky, a tak bez rozmyslu koupil jízdenku a jel,“ nastínila strážnice, jak se mladík dostal na svinovské nádraží. Tam se však ocitl bezradný, protože neměl žádné peníze na návrat.
„Snažili jsme se k němu dohledat nějaké informace přes státní policii. Snažili jsme se telefonicky spojit s jeho pečovatelkou, ale asi ji nezajímal, nebrala telefon. Nesehnali jsme ani jeho tetu, která byla v práci,“ popisovala hlídka ostravských strážců pořádku.
Během shánění pečovatelky nebo nějakého příbuzného mladík doslova očaroval strážníky svými detailními znalostmi o vlacích, dokonce pro ně napodoboval zvuky jednotlivých vlaků. Protože se blížil večer, rozhodli se strážníci vypravit mladíka zpět na pražské hlavní nádraží. „Koupili jsme mu jízdenku a v bufetu bagetu. Měl hlad, v Praze by byl až v deset večer. Nakonec jsme s ním počkali a zajistili, aby bezpečně nastoupil,“ sdělila Václavíková.
Václavíková i Coufal přiznali, že případ byl náročný na psychiku. Přesto nelitují času ani peněz, které za mladíka utratili. „Měl studentské jízdné, nebylo to nijak extrémní, asi tři sta padesát korun. Někteří kolegové nám řekli, že by se na to vykašlali. Vykašlala se na to i státní policie, což nás mrzí,“ prozradili s tím, že jim bylo mladíka líto.
„Nenecháte přece kluka, který má mentálně třeba dvanáct let, aby si pomohl sám. Raději jsme to vyřešili aspoň takhle a trošku mu pomohli,“ uzavřela dvojice strážníků.
