Článek
Žena podle závěrů soudních lékařů způsobila v bytě v Mostě vlastnímu dítěti v rozmezí od listopadu 2023 do února 2024 několik zlomenin na horních i dolních končetinách. Novorozeně utrpělo také zlomeninu temenní kosti, několika žeber a na těle mělo pohmožděniny. První zranění utrpělo podle znalců již v prvním měsíci svého života.
„Vím, že je to vše moje vina, že za to musím do vězení. Co jsem udělala, je katastrofa,“ kála se před soudem obžalovaná.
Do jednací síně jí z vazební věznice přivedla eskorta. Po doručení obžaloby zhruba před rokem se totiž podle vlastních slov zalekla žalobkyní navrženého devítiletého trestu a utekla na Ukrajinu. Zde byla na základě evropského zatykače po několika měsících zadržena.
Žena během obsáhlé výpovědi s pomocí tlumočníka připomněla, že se do Česka vydala s manželem a synem po vypuknutí války, v té době již byla těhotná. Porod byl předčasný a nedonošená dcerka zůstala několik týdnů v nemocnici na pozorování. Při návštěvách jí už tehdy prý přišlo zvláštní, že k miminku nic necítí.
Jakmile prý dostala dceru domů, přestala zvládat péči o ni a o tehdy dvou a půl letého syna. „Pořád brečela, v noci nespala. Bylo toho na mě moc. Začala jsem pociťovat vůči dítěti zlost. Negativní emoce jsem promítala do dcerky,“ připustila.
Chtěla, aby jí pomohl někdo z rodiny, nikdo prý ale nemohl přijet. Její psychické problémy se tak prý stupňovaly. „Nemyslela jsem, že by se to mohlo stát. Se starším synem jsem žádné psychické problémy neměla,“ uvedla.
Zranění dítěte odhalila až lékařská kontrola. Obžalovaná odmítla, že by dcerce zranění způsobovala cíleně. Tvrdila, že většina z nich se stala při neobratné manipulaci s miminkem při přebalování a jiných činnostech. „Byla to nekontrolovaná agrese,“ podotkla. Na dotaz soudkyně, jak dítě přišlo k zlomeninám „velkých“ kostí, nedokázala věrohodně odpovědět.
Hledala prý odbornou pomoc, ale i kvůli jazykové bariéře se jí potřebné péče údajně nedostalo. Patřičného zastání se jí nedostalo ani od manžela.
Na týrání novorozené dívenky přišla lékařka, dcera i syn jí pak byly odebrány a žena skončila v psychiatrické léčebně.
Podle soudních znalců žena netrpí psychickou poruchou a není závislá na alkoholu či jiné návykové látce a ani nebyla pod jejich vlivem v době spáchání skutku. Její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly sníženy podstatnou měrou. Znalec navrhl psychiatrické léčení ambulantní formou, je emočně labilní a má podle něj sklony k úzkosti.
Soudkyně řekla, že polehčující okolností při rozhodování o výši trestu bylo, že obžalovaná prohlásila vinu. Naopak jí přitížilo to, že ze začátku neprojevila sebereflexi a stíhání se chtěla vyhnout útěkem na Ukrajinu.
„Kdyby šlo o jednorázový útok na dceru v afektu a přišla by okamžitá sebereflexe, soud by zvažoval uložení mírnějšího trestu. Jednalo se ale o cílené, surové a opakované počínání na bezmocném kojenci,“ doplnila soudkyně.
Soud ve verdiktu zároveň nařídil ženě psychiatrické ochranné léčení ambulantní formou. Žena musí zaplatit náklady na léčbu dítěte pojišťovně a náhradu za bolestné a nemajetkovou újmu dceři přes milion korun. Rozsudek není pravomocný, obžalovaná se proti výši trestu odvolala.
Dnes již tříletá dívka nemá podle lékařů trvalé následky. Všechna zranění, která jí způsobila krkavčí matka, se zahojila. Spolu s bratrem je v péči vlastního otce.
