Článek
Za přečin porušování povinnosti při správě cizího majetku mu soud uložil tříletou podmínku, pokutu 150 tisíc a tříletý zákaz výkonu zaměstnání se samostatnou pravomocí nakládat s majetkem pocházejícím z veřejných zdrojů. Součástí nepravomocného rozsudku je i povinnost uhradit škodu.
„V rozporu se svojí povinností řádně hospodařit se svěřenými prostředky přiznal bez adekvátního důvodu a v přemrštěné výši mimořádná stipendia, když v době vydání těchto rozhodnutí byl srozuměn s tím, že si část peněz nebo celou částku nechá vyplatit od příslušných studentů zpět,“ konstatoval předseda senátu Vladimír Žák.
Případ policie začala vyšetřovat v roce 2023 poté, co na podezřelé vyplácení finančních benefitů upozornily Novinky. Podle spisu šlo o studenty a studentky, se kterými Šticha pojily přátelštější vztahy a většině z nich i tykal. Štich se hájil tím, že si vrácené peníze nenechával ale použil je ve prospěch fakulty.
Podle závěru soudu byla Štichova rozhodnutí o přiznání stipendií nezákonná, nepostihovala pravý účel a jejich odůvodnění neodpovídala realitě. „Šlo o peníze vyváděné z účtu univerzity a obžalovaný si toho byl dobře vědom. Využíval studenty, kteří mu byli nakloněni a kteří mu splnili požadavek na vrácení peněz,“ konstatoval Žák.
Soud dále upozornil na to, že není podstatné, jestli obžalovaný obohatil sebe nebo někoho jiného. „Trestný čin byl dokonán v okamžiku, kdy peníze odešly studentům a univerzita nad nimi ztratila kontrolu. Ať s nimi obžalovaný naložil jakkoliv, bylo to bylo v rozporu s tím, na co je určen stipendijní fond. Vše se dělo bez vědomí školy a mimo její účetnictví,“ vysvětlil předseda senátu.
Obžaloba zmiňuje desítky neoprávněně vyplacených stipendií, kdy se v některých případech jednalo i částky v řádu až stovek tisíc korun. Například svědkyně Eliška K. před soudem řekla, že Štichovi vrátila celkem 250 tisíc korun, které jí během půldruhého roku na mimořádných stipendiích vyplatil. K čemu peníze sloužily, se nezajímala.
Přiznala, že na to přistoupila z důvěry k děkanovi. „Bylo to zvláštní. I mě napadlo, že peníze mohou sloužit i k jinému účelu, ale bála jsem se říci ne. Měla jsem pocit, že když to odmítnu, je moje studium v ohrožení. Byl v té nejvyšší funkci a mohl ovlivnit mé vyučující a já jsem chtěla na té fakultě dostudovat,“ řekla dále svědkyně.
Nad naivitou studentů se pozastavil i soud. „Jestli jim nepřišlo nic zvláštního na tom, že jim chodila stipendia, ze kterých museli odevzdávat desátek bez dokladu, tak buď lžou, nebo by měli vrátit diplom či zajít za lékařem. Přece nemohli věřit tomu, že je to košér a jde o standardní nakládání s penězi,“ nebral si Žák servítky.
Štich u soudu tvrdil, že z mimořádných stipendií platil například za malování kanceláře, za režii při různých slavnostních a prezentačních akcích či za vybavení sanitního vozu. Zmínil také nákupy učebních pomůcek a dalších drobných věcí, jako jsou webové kamery, herní konzole či pádla k paddleboardům.
„Zpětně se to může zdát, že to nebyl zrovna nejčistší postup. Tehdy mě nenapadlo, že by to měl být nějaký problém. Naopak jsem byl přesvědčený, že využíváme finance adekvátně,“ prohlásil Štich.
Útok na celé vysoké školství
Rektor univerzity Miroslav Lávička před soudem řekl, že celou kauzu se stipendii považuje za hluboké pochybení a znepokojivé selhání jedince, kdy děkan zneužil své pravomoci a autority ve svůj prospěch.
„A to způsobem, který je v akademickém prostředí bezprecedentní a obzvláště zavrženíhodný. Chápeme to dokonce jako útok na oblast celého vysokého školství,“ prohlásil Lávička.
Podle něj nešlo jen o porušení nějakých pravidel, ale o zneužití veřejných prostředků. „Děkan fakulty není jen nějakým formálním vedoucím, ale má být garantem transparentnosti a důvěry. Je nepřijatelné, aby v této pozici zneužil stipendijní fond, který má sloužit na podporu výjimečných nebo sociálně znevýhodněných studentů, a použil ho ke krytí fiktivních výplat s následným převodem na svůj soukromý účet,“ sdělil dále rektor.
Přes milion proděkance
Před soudem se propíralo také podezřele vysoké stipendium u tehdejší proděkanky fakulty, Aleny Lochmanové, které nechal Štich vyplatit během tří let přes milion korun v průběhu dálkového doktorského studia. Přitom v podobných případech zájemci o doktorát z řad zaměstnanců vysokých škol nedostávají zpravidla žádnou finanční podporu nebo jen zlomek této sumy. V období, kdy proděkanka dostávala stipendium, poslala Štichovi na soukromé bankovní účty stovky tisíc korun.
Podle rektora bylo nestandardní už jen to, že Lochmanová získala mimořádné stipendium na fakultě zdravotnických studií, ačkoliv doktorandské studium absolvovala na fakultě strojní.
„Pokud jde o doktorandy, tak mohou dostat mimořádné stipendium, které je ale provázáno s mimořádnými úspěchy v jejich doktorském studiu. V případě paní Lochmanové to rozhodně tak nebylo,“ prohlásil Lávička s tím, že jediný její výsledek za tu dobu byl článek v pochybném časopise.
„Tak extrémně vysoké stipendium si dokážu například představit, kdyby doktorand v rámci studia dostal Nobelovu cenu,“ dodal Lávička.
