Starosta z Chebska okrádal obec i stát, aby si mohl opravit vlastní zámek

Za trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby, zpronevěry a podvodu dostal Teuber tříletou podmínku a peněžitý trest tři čtvrtě milionu korun. Soud mu dále uložil pětiletý zákaz působení v samosprávních orgánech a povinnost uhradit třímilionovou škodu. Verdikt není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu na vyjádření k případnému odvolání až po obdržení písemného vyhotovení rozsudku. Sám Teuber nechtěl výsledek hlavního líčení komentovat.

„Obžalovaný využil toho, že se nikdo nezajímal, jak obec nakládá s finančními prostředky,“ uvedl v odůvodnění rozsudku předseda senátu Rostislav Tomis. Že v obci nefungovaly věci tak, jak měly, ukázal podle soudce i případ bývalé účetní úřadu, která si v průběhu několika let nechávala část peněz vybraných na nájmech z obecních bytů a přišla si tak na statisíce korun.

Zámek, který je součástí panského dvora ze 17. století, koupil starosta v roce 2013. Dnes je památkově chráněný objekt kompletně zrekonstruován. „Všechno na zámku se dělalo za mé peníze. Za tu dobu jsem si vzal minimálně čtyři půjčky v celkové výši půldruhého miliónu korun. Matka prodala barák a finančně mi vypomohla i sestra,“ hájil se před soudem Teuber.

Podle závěru soudu vyváděl starosta z obecního rozpočtu peníze za fiktivní práce pro obec. Jednalo se například o řemeslnické práce, údržbu zeleně nebo stavební úpravy. „Za tímto účelem vytvářel účelové faktury a peníze si ponechal pro svoji potřebu,“ upozornil Tomis.

Jak dále soud konstatoval, starosta si dále neoprávněně a bez souhlasu zastupitelstva převáděl z účtu obce na své konto desítky tisíc korun, které administrativně vykazoval jako příspěvky na činnost mažoretek nebo příspěvky na opravu kulturní památky.

Z rozsudku dále plyne, že Teuber šidil stát na dotacích, když na základě podvodných podkladů získal více peněz, než na které měl fakticky nárok. Jedná se celkem o šest finančních příspěvků z kraje a ministerstva kultury. „V rámci finančního vypořádání poskytnutých dotací doložil obžalovaný skutečně vynaložené výdaje účelově vytvořenými fakturami na vyšší částky, než za jaké zhotovitel práci skutečně provedl,“ vysvětlil soudce.

Rozdíl v ceně si pak nechal Teuber od zhotovitele poslat na účet. „Pokud by obžalovaný uvedl pravdivě skutečně vynaložené náklady, musel by značnou část dotace vrátit,“ dodal předseda senátu.