Článek
Mrzena k soudu nedorazil, ústy svého obhájce ale vzkázal, že pochybení uznává. „Jako soudce byl trvale zavalen množstvím práce a přetížen. K tomu se připojily zdravotní obtíže a krátce po obou pochybeních byl na dlouhodobé pracovní neschopnosti,“ konstatoval obhájce.
Poprvé soudce chyboval, když nedal příkaz k propuštění z vazby u muže obviněného z týrání družky. Při vazebním zasedání přijal jeho slib, že se bude dostavovat k jednání a vést řádný život a protože si státní zástupkyně nepodala stížnost, měl muž odejít volný. Jenže soudce ho nechal odvézt zpět do vězení a na pochybení se přišlo až po třech týdnech. V druhém případě v rozporu s tím, jak vyhlásil rozsudek, do dokumentu následně zasahoval, doplňoval čísla jednací a nové citace.
Kárný senát v čele s Vojtěchem Šimíčkem přihlédl k polehčujícím okolnostem případu, zejména k tomu, že Mrzena svou chybu uznal. Potrestání důtkou, což navrhoval obhájce, by podle soudu bylo ale příliš mírné. „Zapomenout propustit obviněného z vazby bylo zásadním pochybením, osobní svoboda patří mezi základní práva. Na druhou stranu svými chybami nechtěl nikomu vědomě ublížit nebo naopak pomoci,“ vysvětlil Šimíček.