Hlavní obsah

Soud uvěřil oběti únosu, obžalované ale nepotrestal

Jak dopadne spor, v němž soudce uvěří oběti, její výpověď označí za logickou a věrohodnou, zatímco o obžalovaných neřekne nic dobrého? Většinou odsouzením. Ne tak v případu údajného únosu a vydírání, kde hlavní roli hraje smlouva na zaplacení 370 milionů korun.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Ačkoli soudce v rozsudku, který má Právo k dispozici, věnoval drtivou většinu prostoru předkládání důkazů o vině obžalovaných, nakonec vynesl osvobozující rozsudek. Verdikt už odvoláním napadl státní zástupce, který dokonce hovoří o tom, že olomoucký vrchní soud, na jehož apel byl vynesen osvobozující verdikt, vybočil ze zákonného rámce.

Kořeny případu ze Zlínska sahají do doby před deseti lety. Tehdy se rozkmotřili dva podnikatelé s rozhodujícím vlivem ve firmě těžící z hazardu. Spor měl podle obžaloby vyvrcholit tím, že jeden z podnikatelů unesl druhého a donutil jej podepsat nevýhodnou smlouvu řešící vyrovnání za ukončený společný byznys.

Polský soud vyřešil „neřešitelný“ případ s mrtvou dívkou a dvojčaty

Evropa

Případ se dostal ke zlínskému krajskému soudu, který dvakrát poslal údajného únosce a jeho ženu, která prý všemu asistovala, na sedm a čtyři roky do vězení. Jenže olomoucký vrchní soud dvakrát verdikt zrušil a napotřetí zlínský soudce Radomír Koudela obžalované osvobodil. Ale udělal to způsobem, který rozhodně není obvyklý. Takřka celý více než stostránkový verdikt totiž věnoval úvahám o tom, proč jsou obžalovaní vinní.

„Provedené odposlechy jednoznačně svědčí o vině obžalovaných. Je zcela nelogické, aby poškozený, který vždy obdobné právní problematiky řešil pomocí erudovaných najatých spolupracovníků, narovnání s obžalovaným řešil bez jakékoli konzultace se svými odbornými spolupracovníky,“ napsal do verdiktu soudce Koudela.

Popsal také důkazy svědčící o tom, jak se obžalovaný snažil ovlivnit trestní řízení a manipuloval se svědeckými výpověďmi. Nebyla jiná možnost než zproštění viny. Soudce Koudela nešetřil kritikou ani směrem k vrchnímu soudu, přičemž zdůraznil, že s jeho názorem nesouhlasí.

„Vrchní soud dospěl k názoru, že výpověď poškozeného není věrohodná. Za této situace je zcela zřejmé, že ve věci je možno učinit toliko jedno rozhodnutí, a to rozhodnutí o zproštění obžalovaných. Soud proto nechápe, z jakého důvodu odvolací soud ve věci nerozhodl sám,“ opřel se do vyšší instance.

Přísahal jsem jí věrnost až za hrob, hájil se muž. Za ubití manželky mu soud potvrdil 14 let

Krimi

Není divu, že se proti takovému rozsudku státní zástupce odvolal. „Rozpornost odůvodnění rozsudku je jasně zřetelná, když soud hned na několika místech podrobně uvádí důvody, proč výpověď poškozeného v zásadních bodech sám hodnotí jako věrohodnou, aby nakonec, pouze na základě pochybností vyjádřených odvolacím soudem, dospěl k závěru, že tato výpověď věrohodná není,“ napsal žalobce Petr Matoušek do odvolání, s jehož textem se Právo seznámilo.

Ani jemu se postup vrchního soudu příliš nelíbil a upozornil, že úvahy odvolacího soudu právě nad věrohodností poškozeného vybočily ze zákonného rámce. Pokud podle žalobce vrchní soud v neveřejném zasedání sám hodnotil důkazy, což mu ovšem zapovídá trestní řád, neměl se podle něj zlínský soud nechat takovými úvahami ovlivnit. Případ nyní už potřetí poputuje k olomouckému vrchnímu soudu.

Reklama

Výběr článků

Načítám