Rozpad rodiny řešil výhrůžkami i žhářstvím. Půjde na 8 měsíců za mříže

Obžalovaný muž se ke všemu přiznal. „Mrzí mě to. Strašně se mi stýskalo po dětech. Chyběly mi. Expřítelkyně mi bránila, abych se s nimi stýkal. Považoval jsem to z její strany za naschvály. Hodně mi to ubližovalo. Začal jsem z toho mít deprese, byl jsem plný nenávisti a přestal se ovládat,“ hájil se muž.

Státní zástupkyně upozornila na to, že ve svém chování pokračoval, přestože byl policií opakovaně při protiprávním jednání zadržen. Hlídka ho například chytla na cestě k expartnerce, kdy byl vyzbrojený nožem, mačetou a pouty. „Nebyl jsem schopen najít žádná pozitiva. Pro mě to byla v podstatě bezvýchodná situace. Nedokázal jsem realisticky přemýšlet. Popisovali mě jako šíleného devianta, který se chová jako idiot. Byl jsem rozhodnutý ukončit život, což mně nevyšlo,“ vysvětloval obžalovaný své pocity.

Soudce Jan Švígler označil obžalovaného za zoufalého člověka, který dělá zoufalé činy. „Obžalovaný neustál tlak po rozpadu rodiny. Je si vědomý toho, že něco špatného provedl a že za to musí přijít trest,“ uvedl soudce při odůvodnění zatím nepravomocného rozsudku.

Podle něj obžalovanému výrazně polehčuje přiznání viny a také to, že činy spáchal pod vlivem tíživých rodinných poměrů, kdy došlo k rozpadu dlouhodobého svazku se dvěma malými dětmi. „Chápu, že rodina mohla mít strach. Ale obžalovaný nikomu fyzicky neublížil. Zničil stodolu a pak vztáhl ruce na sebe. Je to pracovitý člověk, který je schopen se napravit,“ zdůvodnil soudce, proč se neztotožnil se státní zástupkyní, která navrhovala dvakrát vyšší trest.

O tom, že bude soud ukládat nepodmíněný trest, nebylo podle Švíglera pochyb. „Jde zejména o to, že ani po opětovném zadržení policií nenašel v sobě sebereflexi, ba naopak jeho jednání ještě více gradovalo,“ uzavřel soudce.