Článek
Z verdiktu senátu v čele s Josefem Mazákem plyne, že ne každé násilí v domácnosti lze považovat za týrání, byť se jedná o společensky neakceptovatelné jednání. Verdikt soud zveřejnil v úterý na úřední desce.
Jde o druhé rozhodnutí Nejvyššího soudu v krátké době, kterým se postavil proti tomu, aby byli odsuzováni lidé, kteří se sice doma chovají jako despotové, ale jejichž jednání nedosahuje takové intenzity, aby museli čelit trestní represi.
V případu souzeného psychologa ze středních Čech soudy dospěly k závěru, že muž zaslouží za své chování trest, a potrestaly ho dvouletým vězením podmíněně odloženým na dva roky.
Podle nich muž zle nakládal se svou tehdejší manželkou, nadával jí, zesměšňoval a ponižoval ji tak, až sama o sobě začala pochybovat. Při tom měl zneužívat svých psychologických znalostí. Takto nepřístojně se prý choval i před dětmi. U ženy nakonec tato dlouhodobá psychická traumatizace vedla ke ztrátě duševní stability a příznakům vztahového traumatu.
Sama byla sprostá, hájil se
Psycholog se bránil dovoláním k Nejvyššímu soudu, v němž tvrdil, žena sama používala vulgarity nejhrubšího zrna, a pokud byl vulgární on, bylo to v reakci na ženiny provokace a stav domácnosti. „Tu poškozená, která byla s dětmi doma, zatímco obviněný pracoval a byl velmi vytížen, ponechávala v katastrofálním stavu,“ stěžoval si v dovolání.
Nejvyšší státní zastupitelství oponovalo, že muž jako psycholog si musel být vědom destruktivního vlivu svého jednání.
„Týrání nemusí mít nutně jen povahu fyzického násilí, ale může spočívat i výlučně v působení psychických útrap. Vyšší stupeň hrubosti a bezcitnosti může být dovozen z jednání pachatele jako celku, i když jednotlivé dílčí ataky hodnoceny odděleně nejsou příliš závažné,“ tvrdil ve svém stanovisku nejvyšší žalobce.
NS: Nebylo to těžké příkoří
Nejvyšší soud nakonec rozhodl tak, že obžalovaného sám obžaloby zprostil.
„K naplnění znaku týrání nepostačuje uplatňování dominance ve vztahu jedním z partnerů, nedostatek empatie ani to, co je nazýváno vztahovou asymetrií. Nepostačuje k němu ani velmi neuspokojivé, případně konfliktní partnerské soužití, byť může pro druhého partnera znamenat traumatické prožívání a přinést i následky v podobě psychické poruchy,“ stojí ve verdiktu.
„Ze strany obviněného se nejednalo o fyzické násilí, tedy nejednalo se o násilí ve smyslu trestního práva. Jednání obviněného nedosáhlo onoho vyššího stupně hrubosti, krutosti a bezohlednosti, který odpovídá znaku týrání ve smyslu uvedeného trestného činu,“ zapsal Nejvyšší soud.
„Podstatou jednání obviněného nebylo systematické uplatňování moci a kontroly, nýbrž spíše opakovaná situačně vyvolaná prchlivá jednání v afektu. V průběhu soužití jednání obviněného nijak výrazně negradovalo. Nešlo o jednání, které by poškozená mohla důvodně vnímat jako skutečně těžké příkoří, ačkoli bezpochyby je prožívala úkorně,“ dodali soudci.
