Ženu po návratu z nemocenské šoupli do kumbálu a ponižovali. Když se ozvala, dostala padáka. Zastal se jí Nejvyšší soud

Žena se proti vyhazovu bránila žalobou a nakonec uspěla u Nejvyššího soudu. Ten ve verdiktu, který ve středu zveřejnil na úřední desce, konstatoval, že cílem dopisu byla jen obrana ženiny důstojnosti a nemělo to za cíl zaměstnavatele poškodit.

Případ se začal psát už v roce 2020. Žena, která pracovala na pozici obchodní ředitelky, se vrátila po nemocenské. Ze strany vedení firmy a za přítomnosti vedoucích pracovníků obchodního centra jí bylo oznámeno, že se stěhuje do údržbářské dílny, od níž ani nebude mít klíče. Ty měl mít jen údržbář jako její nový nadřízený.

K výkonu práce jí šéfové přidělili špinavý a neuklizený stůl, notes a tužku. K tomu dostala zákaz vstupovat do prostor obchodního centra, komunikovat s nájemníky a vedoucími pracovníky.

Žena v reakci na to rozeslala zúčastněným dopis, v němž se proti zmíněnému postupu ohrazovala. Následně dostala výpověď pro porušení povinnosti nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, neboť prý vykročila mimo mantinely loajality a akceptovatelného chování.

Žena s výpovědí nesouhlasila a podala žalobu. U prvoinstančního soudu uspěla. Soud konstatoval, že se firma vůči ženě dopustila ponižujícího jednání a skutečnosti v dopisu pak podle soudu nedosahovaly intenzity závažného porušení pracovní povinnosti, jak o nich mluví zákoník práce.

Jenže pražský městský soud dal za pravdu firmě. Její jednání sice označil za šikanózní, neboť žena byla ponižována před dalšími lidmi, ženinu reakci ale označil za neakceptovatelnou, a výpověď tak prý dostala zcela po právu.

Žena se pak obrátila s dovoláním na Nejvyšší soud. Upozornila, že v dopise nebyla subjektivní kritika zaměstnavatele, ale popis doložitelných faktů. A u senátu v čele s Miroslavem Hromadou našla zastání. Chování šéfů soud ve svém verdiktu popsal jako ponižující a odporující základním zásadám pracovněprávních vztahů.

„Primárním cílem nebylo hanobení nebo zneuctění daných osob ani poškození zaměstnavatele. Vyplývá to ze zjištěných skutečností, jež se odehrály při návratu žalobkyně z dočasné pracovní neschopnosti, a toho, že dopis byl odeslán těm nájemcům, kteří byli přítomni ponížení žalobkyně. Zjevným cílem dopisu tak byla obrana vlastní důstojnosti,“ stojí ve verdiktu soudu.

Žena si podle Nejvyššího soudu mohla odpustit některé invektivy, kdy o jednateli firmy psala, že „působí jako hodný dědeček z pohádky“, ovšem to podle verdiktu rozhodně nemůže být důvodem pro výpověď.