Hlavní obsah

Připomíná to verbování za balík peněz, míní o požáru v Pardubicích bývalý šéf zpravodajců

Páteční žhářský teroristický útok na halu zbrojařské firmy LPP Holding v Pardubicích nejvíc připomíná již dříve využívaný postup, kdy si neznámí lidé objednají přes internet za peníze pachatele. Verze o protiizraelské skupině bojující za práva Palestinců nevypadá příliš pravděpodobně. V rozhovoru pro Novinky to uvedl bývalý dlouholetý šéf Vojenského zpravodajství a někdejší kriminalista Jan Beroun.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Bývalý ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Bývalý šéf zpravodajců Beroun zdůrazňuje, že vyšetřování požáru v Pardubicích musí být důkladné a opatrné, aby se předešlo ovlivnění veřejného mínění spekulacemi.
  • Spekulace o propalestinské skupině jako pachatelích žhářského útoku považuje Beroun za málo pravděpodobné a připomíná klasické „verbovky“ přes internet za peníze.
  • Beroun považuje podezření na teroristický útok za závažné a upozorňuje, že podobné incidenty mohou opakovat ti, kdo zneužívají svobody demokratické společnosti.
Článek

Policie případ šetří jako teroristický útok. Považujete to za závažné?

Jednoznačně. Je to vážná věc.

Existuje několik verzí, kdo za útokem stojí. Spekuluje se i o tom, že by mohlo jít o práci zahraničních tajných služeb a že útoky v podobném duchu proběhly v minulosti i jinde. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že teď se musí vyšetřovat, posbírat všechny důkazy a velmi opatrně je vyhodnotit ve spolupráci policie a tajných služeb. Trochu se bojím, aby podobné spekulace neovlivnily veřejné mínění a aby pak veřejnost neříkala, že policie něco neudělala dobře a něco zvorala. Vždycky jsem k těmto spekulacím opatrný, protože ovlivnění veřejného mínění a následná ztráta reputace není úplně příjemná.

První zprávy říkaly, že za útokem je propalestinská skupina, která ale nemá žádnou dohledatelnou minulost spojenou s Palestinou. Může to být zastírací manévr?

Na první dobrou to nevypadá úplně pravděpodobně. Opravdu neznám detaily toho, co se tam posbíralo za důkazy, ale tak, jak to bylo zveřejněné, to nevypadá příliš důvěryhodně a realisticky.

Podle mne to nejvíc připomíná klasické „verbovky“ přes internet - na dálku dostanete nějaký balík peněz za to, že uděláte tohle a tohle, támhle si vyzvedněte kanystr nebo něco takového. Bojím se ale toho říct, kdo je na pozadí.

Analogický případ, žhářský útok na autobusy v Praze, už byl v Česku předloni. Tehdy se hovořilo o možném napojení na Rusko. Firma, jejíž sklad v Pardubicích vyhořel, dodává drony na Ukrajinu. Mohla by tam být zase ruská stopa?

Ta paralela se nabízí, je to podobné, ale jak říkám, nechci do případu vnášet další spekulace, protože jsem to nikdy neměl rád, když jsem působil v tajné službě.

Může se něco podobného opakovat?

Tak jako my využíváme všech výhod otevřené demokratické společnosti, tak je tady jiná skupina lidí, která toho dokáže zneužít. Vytváří se pro to prostředí, jako jsou volné hranice, volný pohyb osob, a míra svobody nahrává všem potenciálním darebákům.

Takže opakovat se to může, nikdy se to nedá vyloučit. A bylo by úplně naivní říct, že přijmeme nějaké opatření, ať už legislativní, organizační, personální, které ten problém vyřeší. Ne, nevyřeší. Problém tady bude, dokud tady bude terorismus, dokud bude taková situace ve světě.

V souvislosti s požárem zazněla kritika z úst členů vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem, že sklady a výrobní haly zbrojařských firem nejsou dostatečně zabezpečené. Měli jste v době vašeho působení v čele zpravodajců v tomto směru se zbrojaři problémy?

Obecně se zbrojaři není problém, protože si dobře uvědomují, s čím pracují. Teď to není kritika někoho konkrétního, ale stát si musí udělat jasno, co to je kritická infrastruktura a koho chce do ní zahrnout. Pořád čekáme na prováděcí vyhlášky k zákonu o kritické infrastruktuře. Už měly být dávno venku a nejsou. Ani nevím, jestli v nich je počítáno se zbrojaři jako s prvkem kritické infrastruktury, a nejsem si úplně jistý, že jsou tam zahrnutí.

Myslím si, že by se měla do spolupráce mezi státem a soukromými firmami dostat obdoba toho, co se podařilo prosadit do zákona o kybernetické obraně, do novely zákona o Vojenském zpravodajství. Tedy, že má-li stát nějakou citlivou informaci, tak může napřímo komunikovat s těmi subjekty, kterých se to týká.

To znamená, že tajné služby, pokud získají konkrétní poznatek o nějaké hrozbě, by spektrum firem mohly rovnou oslovit a říci jim, co jim hrozí. A ne aby to šlo jako dnes povinně cestou zákonných adresátů. Je to hrozně komplikované, zdlouhavé a k nim se to dostane s křížkem po funuse.

Zákon o kybernetické obraně v praxi ukázal, že to je realizovatelné, že tím neutíkají žádné utajované informace a prohloubí se spolupráce mezi bezpečnostním aparátem a firmami.

Jan Beroun

  • Bývalý ředitel Vojenského zpravodajství, vedl ho v letech 2014 až 2024.
  • Narozen 12. února 1962.
  • V rámci služby u vojenské tajné služby získal hodnost generálporučíka.
  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, poté absolvoval postgraduální studijní program a v roce 2001 Akademii FBI v Quanticu ve Virginii v USA.
  • V letech 1985 až 2002 působil u policie, mimo jiné jako šéf kriminálky v Praze 2.
  • Mezi roky 2002 a 2011 pracoval v civilní rozvědce - Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), čtyři roky jako náměstek této tajné služby a také jako styčný důstojník ÚZSI ve Washingtonu.
  • Od roku 2024 je bezpečnostním ředitelem Řízení letového provozu ČR.

Výběr článků

Načítám