Článek
Na dům obývaný početnou romskou rodinou zaútočila čtveřice mladíků v březnu 2009 zápalnými lahvemi. Při požáru málem zemřela ani ne dvouletá holčička, přežila jen díky špičkové práci lékařů. David Vaculík a Jaromír Lukeš dostali výjimečné tresty v délce 22 let vězení, Ivo Müller a Václav Cojocaru o dva roky méně. Všichni v době činu sympatizovali s myšlenkami neonacismu a účastnili se akcí extremistů.
Zatímco poslední dva jmenovaní byli propuštěni na podmínku po odpykání dvou třetin trestu v květnu 2023 a Lukeš loni v září, Vaculík snahu dostat se podmíněně na svobodu nejeví. „Nemám informace o tom, že by se tak stalo,“ potvrdil zmocněnec poškozené rodiny Pavel Uhl.
Podle účastníků řízení nejde o velké překvapení s ohledem na to, jak Vaculík vystupoval dříve. Jako jediný ze čtveřice po svém zadržení nevypovídal. Ani slovo k samotnému skutku neřekl při výsleších na policii, ale ani u soudu během hlavního líčení. Jako jediný nenapsal poškozeným omluvný dopis a nevyjádřil žádnou lítost. Státní zástupkyně Brigita Bilíková ho během procesu označila za hlavního strůjce a podotkla, že jedná podle zásad neonacistické organizace Combat 18, konkrétně podle zásad boje osamělého vlka. Tyto zásady doporučují hlavně mlčet a nepřipouštět dialog s oběťmi.
Podle aktivisty Markuse Papeho, který u soudu zastupoval poškozenou rodinu, není Vaculíkův postoj překvapivý. „Už loni, kdy jsme se účastnili řízení o podmíněném propuštění Jaromíra Lukeše, jsme měli zprávu, že Vaculík nespolupracuje. Sám Jaromír Lukeš, který s Davidem Vaculíkem sdílel celu, řekl, že ani spolu o této záležitosti vůbec nemluví,“ řekl Pape.
„Je otázka, jak si to vykládat. Zda je prostě zaťatý a nechce spolupracovat s úřady, anebo to bere tak, že trest dostal právem, a proto si ho odsedí. Nevím, nevidíme mu do hlavy,“ řekl Pape.
To, že pachatelé závažné trestné činnosti nežádají o podmíněné propuštění na svobodu, není zas tak výjimečné. Jak řekl Novinkám vězeňský psycholog Václav Jiříček, důvodů může být více. „Zejména od těch, se kterými pracujeme terapeuticky a dlouhodobě, víme, jak těžké je pro ně změnit svůj sebeobraz. Znamená to pro ně přijmout novou identitu, která je zcela jiná, než měli do té doby,“ řekl s tím, že to souvisí i se zákonnými podmínkami pro zahájení řízení o podmíněném propuštění. A mezi ty patří slib soudu, že propuštěný povede řádný život, a také sebereflexe, což je u řady odsouzených problém.
„Určitě velkou roli hraje i to, jaké má člověk vztahové zázemí na svobodě a s tím je spojeno i to, zda se na svobodu těší. Často od lidí ve vězení slýchám, že za mřížemi aspoň něco znamenají, ale venku neznamenají nic,“ dodal Jiříček.
