Článek
Kučera měl podle obžaloby o dvacet let mladší ženu chytit zezadu pod krkem. Podrazil jí nohu, až spadla zem, a poté pokračoval v tlaku předloktím na krk. Útok vedl k porušení vědomí oběti. Žena, která v době útoku ukončila 16. týden těhotenství, měla na těle pohmožděniny a oděrky. Podle žalobce jí hrozila smrt udušením nebo zástavou srdce.
Dvojice se potkala náhodou pozdě v noci na 1. září na schodišti u železniční tratě. Povídali si o životě a podle poškozené nic nenasvědčovalo tomu, že by ji Kučera měl v úmyslu napadnout. Byl prý zdvořilý a důvěřovala mu.
Žena se poté vydala podél koleje za kamarádkou, Kučera ji doprovázel. Najednou ji zezadu chytil do kravaty, povalil na zem a začal škrtit, dokud neztratila na několik minut vědomí.
Vymlouval se na covid a ztráty paměti
Obžalovaný během své výpovědi před soudem řekl, že by nikomu vědomě neublížil, pokud by nejednal v nutné sebeobraně. Řekl, že v minulosti prodělal těžký covid, otřes mozku, zánět mozkových blan a občas ztrácí paměť.
I přes výpadek paměti prý cítí plnou odpovědnost a je mu smutné události velice líto, nicméně je přesvědčen o tom, že bezdůvodně by nikomu neublížil. Vše si vysvětluje tak, že se mu žena zřejmě pokusila ublížit nebo ho okrást a on se jen bránil.
Velice mě mrzí, co se stalo, ale nemohu se k situaci vyjádřit, protože si nic nepamatuji
Státní zástupce Vladimír Jan v závěrečné řeči uvedl, že má skutek za prokázaný, a soudu navrhl uložit obžalovanému šestnáctiletý trest odnětí svobody. Kučerův obhájce řekl, že z dokazování vyplynulo, že jeho klient neměl v plánu ženě ublížit. Navrhl překvalifikovat čin na pokus o těžké ublížení na zdraví s trestem v dolní polovině sazby.
Obžalovaný během závěrečné řeči zmínil, že je tichý introvertní člověk, který se mění v hlučného extroverta po požití většího množství alkoholu. Pak prý často mívá výpadky paměti, takzvaná okna.
„Velice mě mrzí, co se stalo, ale nemohu se k situaci vyjádřit, protože si nic nepamatuji,“ zopakoval. „Nikdy jsem nebyl žádný agresor. Vždycky jsem každému pomáhal,“ dodal na závěr.
Podle soudních znalců i oběti, která během výpovědi u soudu vyjádřila nad útočníkem lítost, ale nebyl v době činu natolik opilý, aby si na nic nepamatoval.
