Článek
Ženu původně plzeňský soud potrestal za vydírání a znásilnění, nakonec po několika tahanicích dostala trest za týrání svěřené osoby, neboť podle pravomocného verdiktu několik let trýznila malého syna svého druha, který v rodině pobýval jednou za 14 dní o víkendu.
Žena jej zavírala do kumbálu a nechávala jej tam tak dlouho, až se pokálel a pomočil. Také ho zabalila do pytle, do pusy mu dala erotickou pomůcku a na hlavu plynovou masku, k tomu jej v dalším případě svázala.
Žena se proti trestu bránila stížností k Ústavnímu soudu a namítala, že soudy pošlapaly její právo na obhajobu, navíc při ukládání trestu vězení se podle ní nevypořádaly s otázkou nejlepšího zájmu jejích vlastních dětí. Stěžovala si, že starší syn skončil v péči prarodičů a že i druhý syn bude odloučením trpět.
Senát Ústavního soudu se soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou ale neměl pro takové námitky pochopení. V rozhodnutí, které soud v těchto dnech zveřejnil, totiž stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Soud: Kdo má děti, nemůže do vězení?
„Ústavní soud v provedeném dokazování ani v souvislosti s ukládáním trestu neidentifikoval v postupu obecných soudů ani v napadených rozhodnutích žádné pochybení ústavněprávní relevance. K tomu nezjistil ani porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky,“ stojí v rozhodnutí.
Co se námitek ohledně dětí týče, odkázala Křesťanová na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde žena namítala totéž. Soudci tam připomněli, že újma týraného hocha byla výrazně větší než to, že ženiny děti budou po určitý čas jen s druhým rodičem, což je přitom situace běžná v řadě rodin.
„S přijatelnou nadsázkou řečeno, měla-li by platit obviněnou prosazovaná konstrukce o takřka absolutní přednosti zájmu dětí nad zájmem oběti a potažmo společnosti na postihu pachatele, pak by pouhé rodičovství pachatele takřka automaticky vylučovalo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody,“ stálo v dřívějším rozhodnutí Nejvyššího soudu.
