Neumím moc česky. Ruská jednatelka firmy z Turnova soudu vysvětlovala podezřelý vývoz hlavic

Podle státního zástupce Jiřího Zemka se firma nejprve téměř dvě stovky hlavic pokusila exportovat přes Hamburk. Tamní orgány ale zásilku zadržely a vrátily zpět do Česka s tím, že jde o tzv. zboží dvojího využití, a pro takový vývoz je potřeba speciální povolení.

Firma pak podle veřejného žalobce sice požádala ministerstvo průmyslu o povolení, ale aniž by počkala, opětovně se hlavice pokusila vyvézt přes Slovinsko. „Obžalovaná přitom věděla, že vývoz lze realizovat pouze za použití individuálního povolení,“ zdůraznil státní zástupce Zemek s tím, že došlo k pokusu zločinu porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití.

Jednatelka, Ruska už třicet let žijící v tuzemsku, vinu odmítla a popsala, že ve firmě vlastně o ničem nevěděla. „O tomhle obchodu jsem vůbec nevěděla. Exportujeme do celého světa včetně USA nebo Austrálie. Tohle měl být první obchod do Pákistánu. Nevěděla jsem, že zboží už bylo jednou vráceno, ani jsem neměla přístup do datové schránky. Nerozumím totiž tak dobře česky,“ vysvětlila Iščuková.

Zmocněnec společnosti pak u soudu upozornil, že hlavice lze jen těžko zneužít. „Jdou použít jen k hledání vody, k hledání uranu se používají úplně jiné hlavice,“ zdůraznil.

V případu už dostala podmínku bývalá manažerka společnosti. Ta popsala, že obchody se sjednávaly v Rusku a v Česku se odehrála jen výroba.

„Neměla jsem informaci o tom, že by šlo o zboží podléhající povolení. Když to z Hamburku vrátili, jednatelé řekli, že to pojede jinak. A já jsem měla v tu chvíli skončit. Bylo mi jasné, že to je špatně. Tohle byla záležitost pánů z firmy, kteří nás v tom nechali,“ povzdychla si žena s odkazem na to, že firma měla ještě další dva jednatele a vliv v ní měl i manžel Iščukové.

Všichni tři muži jsou ale mimo dosah české justice.

Dokazování bude před brněnským soudem pokračovat výslechy dalších svědků a listinnými důkazy.