Muž plánoval čtyři vraždy, plány omylem prodal i s autem. Odsedí si 13 let za jiné činy

„Lze konstatovat, že nešlo o žádnou hru nebo jen tak ledabylé poznámky nebo zábavu,“ pokračovala soudkyně a pro příklad přečetla útržek z Ludvíkových poznámek. „Po usmrcení ihned na místě zabalit, po zabalení odtáhnout do auta, vyčistit místo, odjet ze zóny, hlídat si stav alibi,“ četla ze spisu soudkyně.

Podle rozsudku k samotnému provedení vražd nedošlo proto, že Ludvík nesehnal lidi, kteří by byli ochotni plnit zadané úkoly. Navíc desky nakonec zapomněl v autě. „Připravovaný zločin zůstal vzdálený vlastní realizaci,“ konstatovala Hrnčířová. Soud upuštěním od potrestání vyhověl návrhu státní zástupkyně. „Soud má za to, že není třeba další nebo souhrnný trest, a proto bylo od uložení souhrnného trestu upuštěno,“ uzavřela Hrnčířová.

„Domnívám se, že v daném případě není pochyb o tom, že skutek byl prokázán,“ uvedla v závěrečné řeči státní zástupkyně Jana Murínová. Nicméně vzhledem k tomu, že byl Ludvík v lednu pravomocně odsouzen na 13 let za vydírání, znásilnění, loupež a další činy, navrhla Murínová soudu přistoupit benevolentněji ke kauze modrých desek a uznat Ludvíka vinným, ale upustit od uložení souhrnného trestu.

Ludvíkův obhájce Jan Rambousek s Murínovou v otázce viny nesouhlasil. Podle něj existence modrých desek ještě nedokazuje, že je jejich autorem Ludvík ani že se chystal učinit, co je v deskách napsáno.

Rozsudek je pravomocný, Ludvík i Murínová se na místě vzdali práva na odvolání.

Ludvík si podle rozsudku do modrých desek sepsal seznam řady osob, které mu buď údajně měly dlužit nějaké peníze, nebo se jim chtěl prostě jen pomstít. To je zrovna případ dvou dívek, které Ludvík v minulosti znásilnil s pistolí v ruce, a ony ho nahlásily a vypovídaly proti němu u soudu.

Ludvík také plánoval zlikvidovat otce své bývalé přítelkyně, který jej prý vydíral a „pošpiňoval“. Další obětí měla být dívka, která si údajně od něj půjčila deset tisíc korun a nevrátila je. Ludvík si na provedení svých plánů nachystal různé zbraně, paralyzéry, pouta nebo řetězy.

Rambousek argumentoval tím, že pokud někdo někomu dluží, tak by nefiguroval na seznamu plánovaných obětí. „Myslím, že v takových situacích se likvidují věřitelé, a ne dlužníci,“ podotkl Rambousek a navrhl svého klienta zprostit viny, případně alespoň vyhovět návrhu žalobkyně.

„Nikdy jsem žádnou údajnou přípravu vraždy nepřipravoval, neměl jsem to v úmyslu,“ prohlásil na závěr Ludvík. „Nemůžu souhlasit s přípravou vraždy, neměl jsem žádný takový úmysl. Je to celé nesmysl, pokud bych měl v úmyslu to spáchat, tak bych tak dávno učinil,“ dodal kriminálník.

Desky s podrobnými plány Ludvík zapomněl v autě, které v létě 2013 prodal svému známému Františku Z. Ten je záhy našel, nechal si je ale až do října 2014 a policii je vydal až jako polehčující okolnost v rámci trestního řízení vedeného proti sobě.

Ludvík na policii tvrdil, že desky nejsou jeho a že je vidí poprvé. Potom zase tvrdil, že šlo o poznámky, jako nákupní seznam, kdy jít do kina a na co a podobně. V deníku psaném Ludvíkem ale figurují různá jména s poznámkami jako „zrada, krádež peněz“ nebo „neshody s autem, možná krádež“. U jmen jsou také poznámky „dohoda“ nebo „trest“. „To ale neznamená, že to musí být trest smrti,“ řekl ve čtvrtek soudu Ludvík.

Podle svědeckých výpovědí si mladík hrál na mafiána a vlastnil několik zbraní a aut. Užíval prý různé drogy, lidem vyhrožoval a vydíral je, po kamarádech měl střílet kuší a podobně.

Ludvík tvrdí, že desky na něj „hodili“ známí. „Myslím, že se jedná o komplot lidí, kteří mě opakovaně okradli a vydírali,“ soudí Ludvík.